Totální krach cen ! ! !

Kráčím si v klidu městem a najednou... co je to za divný zvuky ? Nějaký auto s gramofonem na střeše... no mazec ! Úsměvné ! Reklama jako Brno... totální krach cen v Kauflandu... hele a zrovna v tom novým, kousek od našeho baráku ? No uznejte - tam nesmím chybět ! Dobrá, dobrá, cirkusáci, když tak nápaditě zvete, přijdu to tam omrknout a třeba i pustím Korunu, kdo ví... ? Nespěchá to, že ne ? Cedule hlásá, že to pár dní počká... no ono jak znám jablonečáky, tak to bude masakr motorovou pilou ty první dny, raději vydržím, až si nakoupí důchodci a opálení spoluobčané :-) Nic proti ani jedné ze skupin, naopak, pouštím je na přechodu, sednout v autobuse, pustím je i sem, než tam vpluju sama... Pak přišel den D a já musela nakoupit, tak si říkám, že by už první nápor mohl opadnout a mohla bych se podívat, co to vlastně takový krach cen je ? Zaparkovala jsem na poloprázdném parkovišti a naděje byla veliká... zas tolik lidí tu fakt není ! No mohla já tušit, že jsou všichni asi pěšky, protože byli ale v tom stánku ? ? ? Hned u vchodu se přísně tvářil člen bezpečnostní ochranky. Bože, nenakupuje tu někdo slavnej, nebo snad nějakej politik, že je třeba takového opatření ? 

Úplně se bojím vkročit, potkat tam třeba Helenu Vondráčkovou, tak je asi po mě ! Naštěstí se nic takového nestalo... a pokud tam byla, tak se v tom mravenčení dokonale schovala :-) Vzduch nedýchatelný, ale vydržím, co na tom sejde, že se tu asi hraje hra Honzo vstávej a všichni mají zadání tři slepičí ? Nu což, pár minut potrvá, než se dostanu k prvnímu koši s úplně nejlevnějším čímsi na světě, ale veledůležité je, že mi paní přede mnou zatím to oko loktem nevyrazila. "Počkej, Franto, vezmi radši čtyry, nikdy nevíš, zas budou ňáký vánoce...!" slyším z fronty před sebou. Poslušný Franta se vrací, prodírá se zpoceně zpět ke koši a ke třem bere ještě jedno balení... zatím nevím čeho, jsem daleko, ale asi to ani nezjistím, protože než se tam dostanu, bude koš prázdný... asi pět lidí se leklo hrozby vánoc a radši taky vezme "čtyry" :-) No a fakt... když jsem nadohled, vítá mě už jen drátěné dno a kus utržené krabičky. Mučí mě zvědavost, né, že bych taky "čtyry" chtěla, ale vědět tak CO to bylo, že to tak stálo za tu pranici ! No nic, tak co máme dál...? Dál ještě nevidím, pán přede mnou si zkouší bezpečnostní vestu za pade a ikdyž je mu malá a odrazkou se škrábnul do krku, za tu pajdu to vezme, to je jasný ! Chci vestu ? Nechci... Zatím nevidím nic, co bych chtěla... respektive potřebovala. Ale protože jsem zběsilá, mám obrovskou chuť na pokus... "Týýý vadóóó !" vydechnu schválně hlasitě a upírán svůj zrak na koš plný nějakých krabiček... co to tak asi je ? Něco jako dálkový ovladače ? V tu vteřinu stan ztichnul a všichni zírají na totéž místo. Kdyby jen zírali ! Mnozí se snaží hlava nehlava dostat k hromadě v koši, poznala jsem to podle dloubanců pod lopatkama a nejen tam. "No to jsou přeci ovladače na zhasínání světel ! A za vosumdesát !" divím se hlasitě. A to jsem neměla dělat. Okamžitě byly pryč ! Někteří dokonce nahlas počítali, kolik mají doma lustrů a spekulovali, jestli třeba jeden nefunguje na celý byt, že by vzali ty další čtyři kousky pro mladý... Přijmi mou hlubokou omluvu, milovaný Kauflande, víš, za ty reklamace, že místo světel jim to doma vypínalo televize... já... já... já netušila, že nebudou číst etikety ! Raději jsem se anonymně přesunula kousek dál. Tam už to bylo zajímavější. Nabíječky na baterie ! No počkat... ale tyhle přece mají uvnitř v supermarketu... koukala jsem na ně. Původní cena byla 200 Káčé. A tady píšou : "BOMBA CENA ! Původní cena 450,-Kč - nyní jen 200,-Kč" No ovšem... beru zpět své omluvy za způsobené reklamace, milovaný Kauflande, pěkně zákazníkům mícháš kakao :-D Jůůů a tady dál jsou hrnečky... za dvacku ! Aha, většina jich je bez oušek, tak to ještě abych koupila krabici vteřinovýho lepidla... no to se mi to pak ale vůbec nevyplatí ! "Petro ! Petro ! Ty brusle jsem si tam dala ale já, kam to neseš ?!" ozývá se od pokladny unavená prodavačka. "Jak to ? Jsem na ně koukala už dávno !" oponuje Petra. "Ale já je vzala do ruky první, jsou poslední !" mračí se její kolegyně, která je očividně znechucená, že z nákupu za úžasnej peníz asi nic nebude. Říkám si v duchu : No dámy, to je neprofesionální, já uznávám, že máte asi minimum času z tohoto výprodeje mít taky svůj užitek, ale nechte si to do šatny... děkuji ! Jestlipak tu taky najdu něco, co mě uchvátí a naberu toho plnou náruč, protože jeden nikdy neví a zas budou ňáký vánoce ? A pak se to stalo ! Visela tam Ona ! Dívala se mi přímo do očí a naše duše splynuly... Nevím, jestli trochu nepřeháním, protože kdo ví, jestli má podprsenka duši, ale zkrátka tahle musí bejt moje ! Za pajdu, chápete ? Co na tom, že jinde ji mají možná za čtyřicet, tady píšou, že né, že stála stopade ! A už si ji pyšně odnáším přehozenou přes předloktí, protože košíky tu nemají. Nenesu ji však daleko. Po pár krocích mě cosi táhne zpátky... nenásilně, leč vytrvale. Otáčím se a... Pane Bože, co je zase tohle ? ? ? Vážně visím tou podprdou za kapsu tomu pánovi, nebo je to zlej sen ? ! Lidi zlatý, no není to sen ! "Jéé, pardon," špitnu a žloutne mi bělmo. Pořád tak nějak doufám, že si toho třeba nevšimnul v tý tlačenici. Doufám marně, všimnul si a děsně se mu to líbí. "Počkejte paní, visíte mi za kapsu," zvolal nadšeně. "No a ještě čím, že ? Podívejte !" Ježiš, to jeho "podívejte" bylo lidi na mě, né na celej stan !

Podívali se všichni. "No, to jsem celá já, takhle lovím chlapy, víte ?" pokouším se o křečovitej úsměv. "Doufám, že tu nemáte manželku ?" "Ale jó, mám !" rozhlíží se. "Zdeno, koukej, jak po mě ještě ženský šílej !" křičí na zamračenou paní stojící asi třicet metrů od nás. "Tak děkuju, já jsem ráda, že jste vůbec v tom šeru poznal, že jsem ženská, ale teď kdyby jste laskavě mohl..." tahám za uvězněný ramínko a přeju si zemětřesení, nebo uragán, nebo cokoliv, co by odvedlo dvěstě párů škodolibých očí od čerstvě ulovené kořisti. Guma povolila a jsem volná, díky Bohu ! Stoupnu si chvíli támhle do oddělení červených paprik a rajčat, tam nebudu vidět... Pak už dlouho neotálím a snažím se protlačit ke kase. Rychle pryč. Pár lidí přede mnou hrdě platí své nákupy, takže musím mít trpělivost. Prohlížím si dychtivost v očích zákazníků a myslím na to, jak snadno se dokáže český člověk nadchnout pro křiklavě žluté cenovky, kterých sice nese nakonec domů víc, než je zdrávo a než by za jiných okolností kdy nesl a co na tom, že to dohromady stálo třikrát tolik, než kdyby se držel základních potřeb - ale ten pocit, KOLIK UŠETŘIL, znáte to ! ! ! Jsem na řadě. Prodavačka pohrdavě sjela zhnuseným pohledem mou podprdu za pade a jízlivě se zeptala : "Jenom tohle, jo ?" Její "jenom" mělo tak ostrý odstín hlasu, že mě to málem řízlo. "Nééé, kdepak, ještě tohle..." polkla jsem nasucho a hrábla do hromádky něčeho za deset Korun a vzala dva kusy. "A tohle taky," kývám horlivě a abych ukojila její touhu po sčítání, beru ještě svíčku za patnáct. Ale hele, to fakt stačí, můro ! "Vosumdesátpět," žvejkla posměšně. To abych pochopila, že teda ten pán přede mnou, to byl jako lepší borec, páč ten platil skoro devětset a když se otočim, jo, tak ta paní za mnou, ta bude platit minimálně patnáct stováků, jasný ? Jo, je mi to jasný. Sypu z peněženky svých... vlastně už jejich osmdesátpět a ptám se : "Máte nějakou tašku ?" "Jo na tohle jako, jo ?" "No, na tohle, prosím..." usmívám se blahosklonně. "No, to fakt nemáme !" uzavřela vstřícně naši konverzaci paní Kauflandová a dala mi tím najevo, že bych měla jít, protože moje návštěva byla čistě nežádoucí a nicotná. Kráčím uličkou od pokladny k východu pryč od košů s naprosto neodolatelným zbožím, které kdysi bylo hvězdou a dnes se tu krčí strachy, jestli se ještě někomu může hodit. A připadám si jako ty věci v pomačkaných obalech, protože mě napadlo, jestli třeba taky jednou neskončím v nějakým výprodeji se žlutou cedulkou na čele, která bude hlásat, že jsem k mání za pakatel ! Tomu se říká hvězdný prach, vážení... Totiž všechno, co zahoří, musí zákonitě časem trouchnivět. To by v nás mělo křičet bojovné rapsodie - neztrácejme svou cenu dřív, než k tomu dojde násilím přirozenou cestou :-)

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)