Už při cestě z letiště jsem sledovala život Indů na ulici z okénka auta. V obrovském vedru lidé pracovali na přímém slunci. Někdo prodával v obchodě, někdo připravoval tradiční indické pokrmy přímo nad rozžhaveným grilem a další nabízel exotické ovoce. Cesta byla dlouhá. Provoz v Indii byl opravdu bláznivý. Dopravní předpisy tady neplatí. Všichni troubí jeden přes druhého a každý řidič bojuje o to, aby předjel co nejvíce aut. Všechno bylo velmi odlišné. Něco, co jsem nikdy v žádné zemi či městě neviděla. Proto jsem se nemohla dočkat, až navštívím zdejší památky ale taky až poznám, jak to tady v Indii chodí.
Většina lidí vlastní skútr, na kterém se dopravují všude, kam zrovna potřebují. Ne jednou jsem viděla na jednom skútru i více než tři lidi najednou! Pro ně to ale není nic neobvyklého - na skútru jezdí třeba i celá rodina, kdy žena drží za jízdy své dvě děti v náručí. Indické ženy chodí vždy pěkně upravené. V Punjabu, kde jsem strávila měsíc, nosí takzvané Punjabi, delší ozdobnou tuniku s barevně sladěnými kalhoty v různých stylech. Všichni mají nádherné tmavě hnědé dlouhé vlasy nejčastěji svázané do copu a ruce, uši i krk jim zdobí krásné šperky. Ve větších obchodech i v centru uvidíte pracovat hlavně muže. Ženy často pracují doma, ve školách, nebo mají vlastní malý obchod blízko svého bydliště. V obchodech Vám ostraha nedovolí odejít, dokud jim nepředložíte účtenku a dokud nezkontrolují Vaší tašku s nákupem. Za to pokud projedete na červenou, policie Vás většinou nezastaví. Za celý svůj pobyt jsem nepotkala nikoho s bílou pletí. Byla jsem proto středem pozornosti všude, kam jsem přišla a dokonce se mi stalo, že mě mladá prodavačka prosila o e-mail, nebo jsme dostali slevu v pekárně :-). Indové jedí většinu pokrmů rukama. Mezi moje oblíbená indická jídla patří bez pochybu placky chapati, které můžete jíst vlastně s čímkoli a vždy Vás zasytí.
Každý den bylo kolem 45 stupňů ve stínu, ale docela rychle jsem si na teplo zvykla. Brzy jsem navštívila první hinduistický chrám, který je nedaleko našeho domu. V tomto chrámu si každý musí sundat boty. To, že se v chrámu procházíte na boso udává jakýsi respekt k chrámu i k samotným bohům. Jsou tady sochy, ztvárnění bohové. Před každou sochou visí zvon, na který lidé zvoní před tím, než se k danému bohu modlí. Dávají jim tak najevo, že dorazili.
Po ulici tu běžně chodí krávy a je tu hodně pouličních psů. Bohatší čtvrti se tu setkávají s těmi chudými. Naproti našemu domu žijí na střeše obchodu lidé s dětmi, kteří nemají kam jít a o dům vedle žije zase někdo, komu nic nechybí. Při pohledu na lidi, kteří za deště spí na střechách si každý uvědomí, jak šťastný je pro to, co má, i když třeba nemá úplně všechno, po čem touží. Několikrát jsem je večer na střeše pozorovala a tiše děkovala za to, že já domov mám.
Blížil se svátek Rakhi - svátek bratrů a sester. Spočívá v tom, že ženy a dívky kupují sladkost a ozdobné náramky pro své bratry, které jim ráno 3. srpna uvazují na zápěstí. Dělají to pro jejich zdraví a dlouhý život. Jedna z věcí, které mám na Indii tolik ráda, je, jak Indové ctí a oslavují svátky s celou svou rodinou.
Jedno horké odpoledne jsme jeli do centra města Model town, kde jsem si vybrala látku z které mi za tři dny ušili stejné oblečení jako nosí zdejší Indky. Na ruce a nohy jsem si nechala namalovat Mehndi, indické ozdobné tetování hennou. Vypadalo opravdu krásně a teď mě mrzí že po návratu do Čech se rychle smylo. V neděli kolem půlnoci jsme se vypravili do Amritsaru, města, kde leží nádherný zlatý chrám Golden Temple. Před vstupem do tohoto chrámu si všichni musí sundat boty a musí mít na hlavě šátek pro zakrytí vlasů. Bylo kolem druhé ráno. Celý chrám vypadal jako z pohádky a já jsem od něho nemohla odtrhnout oči. Celý ve tmě zářil, a jeho odraz se odrážel od hladiny vody, která ho obklopovala ze všech stran. Právě tahle voda je pro Indy vyznávající sikhismus svatá, a po půlnoci se v ní koupají pro zlepšení jejich zdraví a dlouhý život. Na zemi blízko chrámu spali stovky lidí, kteří čekali na příchod všech guru - duchovních. Ti kolem třetí ráno přinesli posvátnou knihu z uzamčené budovy do Golden Temple. Knihu na libovolné straně otevřeli a přečetli z ní modlitbu. Tu potom jeden z guru napsal křídou na tabuli před chrám a tak se modlitba stala jakýmsi mottem pro daný den až do doby, kdy se celý obřad opakoval znovu. Unaveni, ale s nezapomenutelným zážitkem jsme se vraceli zpět domů.
Indie je místo, kde nacházíte stále nové věci, které Vás zaujmou. Ať už to jsou památky, kterými se Indie může pyšnit, ale taky třeba i prostý život lidí na ulici. Proto se nemůžu dočkat, až se znovu do Indie vrátím a poznám zase nové indické dobrodružství :-).
Teri Eger 2012
www.fenixradio.net
Nalaďte si vysílání Fénix rádia :
http://fenixradio.net/online-vysilani.php
