Vážení čtenáři, neumíte si ani představit,jak se zdánlivě banální odběr krve může stát obrovskou aktivitou, která vás poničí na několik dalších hodin.
Musíte vstávat opravdu brzo, protože důchod je metla lidstva,v praxi to znamená velkou honičku a málo peněz. Přicházím už po šesté hodině do laboratoře i když odběry startují v sedm. Nemusím se však bát,že bych byl ve velké čekárně sám, protože parta dávno mladých už tady s podporou svých hůlek tančí kolem nejlepších míst blízko vchodu na píchnutí jehliček nejspíš již kolem páté ráno, jsem tedy se svým příchodem opravdu k smíchu.
Pokorně a slušně popřeji dobrého dne a celá místnost zašumí letmým pozdravem nazpět.Vyberu si místo, kam usednu a celý krevní gang upře své páry kamer na mě, cítím jak si říkají,co já tady vlastně dělám? Vždyť určitě nemám cukrovku, ani mě nečeká dlouhá fronta na slevy, v přilehlém řetězci zrovna dneska totiž mají mléko za sedm devadesát. Usmívám se mile jako trouba a snažím se dělat,jako že vůbec nejsem vidět a hrozně rád bych vysvětlil, že jsem asi vetřelec,ale potřebuji jen odběr, abych všem přítomným mohl být prospěšným, chci se totiž stát sanitářem.
Ano, nestěžuji si, vím, že vždycky je něco za něco! Dnes mě ještě nemají rádi, ale až mi obléknou stejnokroj a nasadí vizitku, tak celá tato parta mou maličkost bude mít v úctě a budou mi věnovat úsměvy zničených duší, kterým již nikdo nepomůže, pouze já jako zdravotnické rameno bych mohl a nebo dokonce musím! Čas velkých starých hodin nám odlupuje chvilku, kdy už to celé začne. Nyní je krátce po půl sedmé a přichází personál, zoubky všech přítomných se rozjíždějí na maximum a mimické svaly se snaží udělat velký dojem, protože snaha se prostě počítá.
Ve skromnosti se postavím na konec řady a většina odběrových bardů přináší malé kapsle v délce asi deseti centimetrů se žlutým nápojem, že by nějaký úplatek pro sestřičky? Ovšem to mi nikdo neřekl, já nenesu žádný úplatek,pravda však na sebe nenechá dlouho čekat. Musím bez kompromisu z řady ven, tady jsou jen cukrovkáři a ti se těší na ďobnutí do prstu a úplatky se rázem odhalují, jde totiž o ranní moč. Sklopím oči a utíkám dle instrukcí na konec chodby, kde se shlukují další účastníci a mapují si své teritorium. Jsem si jist, že tady jsem opravdu první, ale přiznávám, že z pohledů dostávám pocit lovné zvěře. Nebudete tomu věřit, ale přišla záchrana, místní gang totiž dostatečně zřetelně nezachytil slabé zavolání mladé sestřičky a tak se nestačil otočit a já přesně v sedm hodin a dvacet minut vklouzl do ordinace.
Vycházím ven, zabodnutý šípem upírky jejíž čin se skrývá pod kouskem gázy a lepenky. Kličkuji mezi davem druhého přicházejícího davu dávno mladých a přesto, že mám navštívit ještě svého praktického lékaře,tak vše odkládám na další den. Potkávám totiž druhý proudící dav směrem do čekárny ordinace kam patřím i já, ale omlouvám se,dnes už bych to nedal! Byl jsem díky upírce proměněný na chudokrevného,mám hlad a žízeň a dostal jsem svou první opravdovou lekci,jak to bude do konce života chodit u odběru:-)
