Miluju horký linky pro zákazníky !

Když mi už potřetí přišla podivná upomínka za plyn na telefon eSeMeSkou, trochu jsem znejistěla. Nemůžou se přece plýst tolikrát za sebou, ne ? No ale pustila jsem to z hlavy. Až do té doby, než mi to přišlo písemně. No to snad už…?! Co po mě chcete ? Všechno mám až nechutně řádně zaplacený ! Tak se nedá nic dělat, musím tam zavolat, protože tohle už je nějaký divný…

„Dobrý den, zákaznická linka, u telefonu Pipi Punčochatá, jak vám mohu pomoci ?“ slyším a doufám, že mi opravdu pomůžou. „Dobrý den, paní Punčochatá, tak snad mi fakt pomůžete, choděj mi podivný upomínky na divný částky a hlavně taky s divným variabilním symbolem, tak radši volám… pro kontrolu… Mrknete se mi na to, prosím, nebo je lepší zajet na pobočku tady u nás ?“ snažím se bejt stručná, ale výstižná.

„No, tak já se na to podívám,“ vzdychne paní Punčochatá. „Co mi můžete říct za údaje ?“ No, co bych jí tak… „No já nevím, mám před sebou tu upomínku, jestli vám to pomůže…?“ „Hm a je tam někde zákaznické číslo ?“ No to je otázka… to asi bude, né ? Jó, je tady. „No ano, je tady,“ říkám nahlas a diktuju. „A datum narození ?“ ptá se Pipi. „Moje ? ? ?“ divím se. „No ano, jistě že vaše !“ úplně vidím, jak protáčí oči. Já jsem přece tak blbá ! Tak diktuju moje datum narození. „To ale nesedí s tím, na koho je smlouva !“ striktně ta čísla odmítá hlas ve sluchátku.

Ó ! Můj ! Bože ! Tak tohle nebude snadná spolupráce, dochází mi. Tak znova. Proč jsem se asi ptala, že jo ? Další datum narození už se Pipi líbí. No neke ! „Aha, aha, hm, jo… no… tak já tady skutečně vidím, že nemáte uhrazené zálohy,“ zní ortel. „Dobře, ale já skutečně vím, že jsou skutečně zaplacené. A proto volám, víte ? Myslíte, že to spolu dohledáme ?“ ptám se tónem svatě trpělivé matky nad pekelně natvrdlým dítětem. „No ale co já s tím mám jako dělat ?“ ptá se Pipi. Nevím. Já opravdu nevím, co ona s tím má dělat. Myslela jsem, že se na to nebude ptát mě !

„Tak já nevím,“ zkouším najít řešení. „Možná tam máte nějaké poznámky v počítači, nebo cokoliv, kde by se daly dohledat chybně zařazené platby, nebo tak něco, ne ?“ „Ale já nevím, jestli jsou chybně zařazené. Já nevím, jestli jsou vůbec zaplacené, tak je možná ani nemám kde dohledat,“ dí Pipi(na). „Ale to vám říkám já, že jsou zaplacený a proto je chci dohledat ! Nevolala bych vám, aby jste hledala platby, který jsem BOŽE neposlala !“ vysvětluju (už méně trpělivě).

„Já tady vidím, že jste platila v dubnu, zálohu i splátku vyúčtování a pak už nic a máme červen !“ A ještě si dupni, ty nádhero ! Tak znovu. „Ano, správně, ale jelikož jsem platila i v květnu a dokonce i v červnu, musí se vám tam někde toulat ten zbytek, je to tak ?“ ptám se a jsem ráda, že ji nemám poruce. „Záloha je tři tisícepětset a vyúčtování třináctsetčtyřicet. Variabil jsem si na výpisech z banky kontrolovala a všechno mám správně,“ konstatuju. „Ale já tady mám zálohu tři dva, žádných tři a půl ?!“ diví se Pipi. „Nevím, proč tam máte tři dva, když jsem si zálohu zvedla na tři a půl, sjednávala jsem si to u vás na pobočce v Liberci, ale hlavně – není to jedno, pokud platím víc a né míň ? Stejně vám tam, koukám, nechodí NIC ! Neměla bych radši zajet znova na tu pobočku ?“ ztrácím trpělivost podruhý.

„No tak to vůbec není jedno, paní !“ vyvrací mi Pipi můj omyl. „Když máte platit tři dva, nechápu proč platíte tři a půl. Pak tady v tom máme nesrovnalosti !“ „Nesrovnalosti ? Chcete říct bordel, né ?!“ opravuju operátorku. „A ještě kvůli tomu, že já platím víc, No bezva. A za to ještě dostanu upomínku, že neplatím vůbec ! Tak teď už tomu vůbec nerozumím.“ „Ale co já s tím mám dělat ?“ ptá se robotka. „Ježiš Marjá ! Neptejte se mě pořád, co máte dělat ! Je to přeci VAŠE práce, já ji neumím, taky se vás neptám, co mám dělat ve svým zaměstnání ! Co kdybychom ten rozhovor ukončily, když nevíte, co máte dělat a já bych si radši zajela do Liberce, co vy na to ?“ snažím se SLUŠNĚ ukončit tu noční můru.

„No tak tam vám neřeknou nic jiného, než já. Musíte prokázat, že jste řádně hradila zálohy a splátky vyúčtování,“ odfukuje Pipi a nejspíš by už šla ráda na sváču. „No, v pořádku, tak já vezmu výpisy a dojedu tam a bude to…“ navrhuju, ale Pipi se to nelíbí : „Pošlete výpisy e-mailem ke kontrole, jak já mám něco hledat, když nevím co a kde ?“ „No a jak to budete hledat, až budete mít v ruce výpis, paní Punčochová ?“ zajímá mě ještě. „Zadám variabilní symbol a podle toho se to dohledá,“ mrskne po mě informací s odporem Pipi, jako by místo toho klidně řekla : „Podle čeho se to asi jinak dá najít ty magore bezednej ?!“

„Výborně, tak co kdyby jste zkusila zadat ten variabil teď, jestli se vám to někde neobjeví ?“ úpím zoufale. Moc mi na tom záleží, jsou to MOJE peníze ! Pipi si zhluboka povzdechla, až jsem o ni dostala strach, jestli si nenatrhla plíci. Slyším, jak cvaká… a mlaskla (možná už svačí. Nebo to bylo na mě. Jako takový to : „Mlask ! Ty se navotravuješ, můro…“). A pak povídá : „No já to tady vidím u úplně jinýho zákazníka…“ „No skvělý ! ! !“ jásám. „Konečně nějaký info ! Takže co teď ?“ A Pipi – no hádejte ! Pipi NEVÍ ! „Ale jako jak já to teď asi převedu, co já s tím mám dělat ?“ A to už nezvládám. To je nad moje síly. Já to totiž už vůbec nevím, víte ?

„Je to VAŠE práce, neptejte se mě pořád !“ prosím ji úpěnlivě. „Já jen chci, aby se moje peníze dostaly na správnej účet a neposílali jste mi upomínky a už jsem vám nikdy nemusela volat a nedej Bože se trefit na linku zase vám, do smrti dobrý, paní Punčochová, ale tohle je docela silný kafe,“ vyznávám jí své city. „Já se vám jen snažím vysvětlit, že nevím, kam jste to tedy posílala a aby jste nám e-mailem poslala výpisy a podle nich se to pak dohledá, protože také nejde platit tři a půl, když máte platit tři dva a…“ chrlila na mě.

„Dost ! Stačí ! Jste se nám nějak zasekla, odpočiňte si,“ radím blahosklonně. „Já nevím, proč jste hned nepříjemná ?“ diví se Punčocha. „Tak proč si nezajdete na pobočku v Liberci ?“ dorazila mě. „Podle výpisů z banky, když tvrdíte, že jste to platila, se to pak dohledá…“ „JO !!!“ zařvala jsem. „Tím jsme měly začít. Jste osoba na správném místě, jen co je pravda ! Přeju vám krásnej den a po zbytek vašeho zaměstnání ať vám volají jen lidi, co nic nepotřebujou…“ usmívám se křečovitě a pokládám telefon, ač jsem si vědoma toho, že Pipi ještě cosi sáhodlouze vypráví…

Otírám zpocené čelo a pár minut tupě zírám před sebe. Pak nádech, výdech a šup s výpisama do auta. Ani nevím, jak a kudy jsem na plynárnu jela, ale skřípala jsem zubama a málem jsem dostala křeč do obočí, jak jsem pořád paní Punčochatou nemohla pustit z hlavy. Ale podstatný je, že jsem tam dojela a… zjistila, že ji přestěhovali  No to snad už asi ani dneska jako né  Ale naštěstí to nebylo daleko, takže o pár kroků dál už sedím a čekám, kdy blikne moje pořadový číslo a konečně se všechno vysvětlí !

Vysvobodila mě paní Svobodová. „Dobrý den, že mě dostanete z toho traumatu ?“ prosím hned na uvítanou a vysvětluju, co mě potkalo s Pipi(nou). A věřte – nevěřte, dostala mě z něj. Dala si s tím teda dost práce, ale byla milá a smála se a všechno dohledala do poslední Kačky ! Vysvětlila mi, že šlo o systémovou chybu a omlouvala se, ale já byla tak strašně ráda, že už nemluvím s mimozemšťanem a že mi rozumí, když mluvím česky a že já rozumím jí, když mluví česky ona a že pochopila, o co mi šlo a já pak pochopila, co se stalo u nich, takže jsem vůbec neprahla po nějakých omluvách – mě bohatě stačilo, že našla moje penízky a pak mi ještě poradila, jak ušetřit další a taky uvedla na pravou míru chaos v kauze “tři a půl a né tři dva“ a že se mě vůbec, ale fakt ani jednou (!) nezeptala, co má jako dělat a to i přes to, že jsem měla trochu zmatek ve výpisech z banky ! No není divu, má tak krásné křestní jméno, už jen podle toho se pozná, že musí bejt Anděl – je to totiž Renátka, stejně jako já… !

Cestou domů jsem si zpívala a usmívala jsem se na protijedoucí vozidla a přestalo pršet a i kus slunce vylezlo a tak jsem se stavila v pekárně U Bláhů, kde mají bezkonkurenčně nejlepší všechno, co tam mají a koupila jsem ke kafi takový ty nezdravý věci, po kterejch vypadám jak vypadám a v duchu jsem mávala na Pipi Punčochatou výstražně makovým šátečkem, páč myslím, že to svačí často a jak známo – po máku se blbne… !

S láskou Vaše Altmanka, lidičky