Vždy jsem toužila mít psa. Dříve jsme měli Yorkšírského teriéra, Benjíka, o kterém jsem tvrdila, že to pes není. Maminka se mě ptala „A co to tedy je?“ „Veverka“ říkala jsem jako malá v naději, že pochopí, co mám na mysli. Byl moc malý, vzteklý a i přes to, že nám byl věrným společníkem po celé roky, já snila o dni, kdy budu mít velkého psího kamaráda. Všichni jsme ho ale samozřejmě měli rádi a dnes nám moc chybí.
Stále jsem ale neztrácela naději a doufala v den, kdy se naše rodina rozroste o dalšího čtyřnohého miláčka. Jako malá jsem každý rok jsem psala Ježíškovi dopis. Prosila jsem ho o to, aby mi pod stromeček nadělil psa. Nedávno jsem jeden z těch dopisů četla. Psala jsem, že pokud mi štěňátko pod stromeček nemůže dát, tak alespoň obojek, abych měla připravené všechno, co potřebuji.
Přišel den desátých narozenin a já psa dostala. Bohužel zase plyšového. To jsem ještě ale nevěděla, že mě to největší překvapení teprve čeká. Mamka měla toho opravdového psa už koupeného a hlídala ho naše známá. S velkou červenou mašlí kolem krku a hnědýma očima do kterých jste se hned zamilovali, jsem dostala Sáru na oslavě mých narozenin. Byla jsem v sedmém nebi. Do postele samozřejmě nemohla a tak jsem to vyřešila po svém. Udělala jsem si spací koutek na zemi, kde jsem se Sárinkou spala. Vždycky byla moc hodná, pokud zavřeme oči nad pár loužičkami, či rozkousanými pantofli. Ani nevím, jak to uteklo, ale z roztomilého štěňátka vyrostla velká Sára, která mi občas svými pohyby připomíná neohrabaného slona v porcelánu.
Říká se, že pes je nelepším přítelem člověka – a je to tak. Sára je po mém boku pokaždé, kdy se cítím šťastně, nebo smutně. Věřte, když za sebou máte těžký den, nebo jste ze všeho unaveni, psí oči plné naděje a radosti z toho, že jste doma a s nimi, Vás vždycky postaví na nohy.
Neumím si už ani představit život bez psa. Vždy když přijdu ze školy, nebo si jen skočím pro něco ven, přijdu zpět a Sára mě vítá tak, jako bych byla pryč celou věčnost. Vždycky mě dokáže rozesmát. Bez ohledu na to, jakou bláznivinu svému chlupatému kamarádovi řeknu, dá mi pac a se vším souhlasí. Věrně naslouchá mým příběhům a tajemstvím a mám jistotu, že u ní vše zůstane v bezpečí. Někdy se hodí, že psi neumí mluvit tak jako lidi. Možná ale proto jim tolik rozumíme :-)
Teri Eger 2012
www.fenixradio.net
