Jak moc dobré je, když tě všichni znají?

Všichni občas sníme o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli slavní. Nebo vy ne? Nenapadlo vás, jaké je procházet se po červeném koberci, být boháčem s velkým domem, luxusním autem, nebo si zahrát ve filmu s krasavcem, jako je třeba Brad Pitt? No nepřemýšleli jste o tom někdy - třeba jako malí?

         Drtivá většina z nás snila o tom, že se staneme herečkou, malířem, nebo kosmonautem. Jako já - od mala jsem se chtěla stát zpěvačkou. Viděla jsem se na velkém pódiu s mikrofonem v ruce a slyšela i hlasitý aplaus lidí, kteří si mě přišli poslechnout. Nikdy mě ale ani ve snu nenapadlo, že by to mohlo mít taky své mouchy.

         Až když jsem dospěla a jak ráda říkám "zmoudřela", zjistila jsem, že to vlastně není tak jednoduché řemeslo, jak se zdálo. Říkám si, co ti paparazzi??? Pořád mě budou sledovat, kam se hnu a zrovna já - nemotora, bych byla pokaždé na hlavní stránce bulvárního časopisu, třeba kvůli tomu, že mám každou ponožku jinou, nebo jsem si přivřela svetr do dveří od auta, nebo jak zakopávám o první náhodný záhyb na onom krásném červeném koberci vedoucím ke slávě...

         To jsem totiž celá já. A co by řekli na ten můj drdol na hlavě, který tak ráda nosím místo elegantně upravených vlasů, na kterých si ty slavné celebrity potrpí? Jasně, řeknete si, že bych se coby celebrita česala jinak, ale když mě to tak nebaví! Leda - mít na to lidi! Pak ano.

         Být slavný musí být někdy velmi těžké... A zároveň - na druhou stranu mají slavní spoustu peněz. Ale co s nimi ? Myslím jako jenom s nimi. Kdybyste se třeba zeptali vaší kamarádky, která miluje módu - určitě by vám řekla, že jedna z věcí, kterou by udělala okamžitě (být bohatou celebritou), by byla procházka na několik hodin s otevřenou peněženkou Pařížskou ulicí. Jo, to je ta ulice, kde se Vám zatočí hlava, když uvidíte cenovku blankytného šátku, který vypadá jako ten ze sekáče od Vás v ulici.

         To jsou ti shopaholici, kteří mnohdy rozfofrují všechny své peníze za boty a kabelky, nebo když potřebují mít halenku od Gucciho ve všech odstínech růžové. Možná jen jedinou cestou, jak je z toho dostat, je zakopat jejich kreditní karty hluboko do země. Pak je jejich jediné životní potěšení pohřbeno a co jim zůstane, když penízky jsou fuč? No právě! O ten zbytek běží..

         Co bych ale udělala já? Pokud jde o to blýskavé a papírové pozlátko, kterému říkáme finance, splnila bych sny těm, které z celého srdce miluji. Kdybych byla slavná, koupila bych mamce její vysněný obchod s květinami, o kterém stále sní. Tátovi bych hned o kousek dál nechala postavit Ráj rybářů – jojo, přesně ten obchod, ve kterém vidí svůj smysl života. A co ty moje sny? Koupila bych si tu příšerně drahou kytaru, na kterou teď můžu hrát OPRAVDU jenom po nocích v hlubokém spánku.

         Vždycky jsem chtěla mít nadaci pro děti z Afriky a Indie. Věřím, že pokud do toho dám srdce i sama sebe, i bez moře peněz dokážu, o čem sním. Potom můžu procestovat i celý svět, tak jak jsem vždycky chtěla :-) Na to nepotřebuju být slavná.

      V dnešní době jsou peníze velký fenomén a lidé jsou schopni udělat cokoliv, aby je dostali. Je mnoho slavných, kteří se dostanou na výsluní jen kvůli protekci a ve skutečnosti nic moc neumí a milióny utrácí za věci, které vlastně vůbec nepotřebují. I tací tady jsou a asi vždycky budou. Občas je známe jenom kvůli zprávám o tom, s kým zrovna randí, s kým se rozvádí a za kolik koupili tu obří vilu, ve které vlastně ani nebydlí. Tak takovou celebritou, bych se určitě stát nechtěla.

         Vidíte sami, zamýšlím se tu nad slávou a derou se mi na povrch mysli jen peníze. To je odporné! Sláva má přece i jiné stránky a jak jsem mladá, tak mě to stejně dostalo do těch neskromných kolejí. Nebo to není mládím, ale tím, že radši nechci vědět, co obnáší celá ta ztráta soukromí a útoky veřejnosti a žít na úkor vlastní rodiny a další a další věci?

         Popularita Vám totiž hodně dá, ale taky hodně vezme. Na druhou stranu toho můžete v dobrém smyslu využít a pomoct lidem, kteří to potřebují, nebo dosáhnout toho, co obyčejní lidé nedokážou. To je pro mě věc, která mě na tom tolik láká. Dělat něco, co mi jde a o čem jsem zjistila, že lidi baví. Rozdat se. Potěšit. Tak, jako já se nechám uklidňovat svou oblíbenou hudbou, když mi není nejlépe. To je myslím ten nejcennější důvod "slávy".

         V životě bych mohla dělat to, co mě baví – zpívat, fotografovat a pomáhat lidem, kteří v životě neměli tolik štěstí, tak jako my. Být slavný, a co dál? No, to je přece jenom na nás ! A pokud budeme mít tu příležitost se slavným stát, využijme ji tak, abysme se na konci naší cesty mohli otočit a říct: "Nešli jsme tudy zbytečně!"

Teri Eger, 2013