Husa hloupá

     Zcela veřejně se hlásím k zlozvyku kouření, ale abych umírnila své výčitky svědomí, přešla jsem na elektronickou cigaretu. Musím podotknout, že mně vyhovuje a návrat ke klasickým cigaretám mě netáhne.

     Ale i cigareta 21. století má svá úskalí. Zvláště, když chce člověk ušetřit a zakoupí příslušenství ve výprodeji. I já už mám osobní zkušenost s nabíjením baterie a následným výbuchem.

     Pak jsem potkala kamaráda, který mi doporučil obchod, na nějž pěl samou chválu. Nelenila jsem a hned se doma podívala na stránky obchodu. Velký výběr za přijatelné ceny. Neváhala jsem a jala se telefonicky objednávat technický zázrak. Během telefonátu jsem zjistila, že zboží si mohu vyzvednout na pobočce v Brně. Aha, pobočka v Brně. Následovalo storno pražské objednávky, přičemž ani tak nezazněl byť jen náznak výčitek, naopak šlo o profesionální příjemnou, ba dokonce přátelsky laděnou komunikaci.

     Není nad doporučení přátel, pomyslela jsem si, když jsem se vydávala směrem k brněnské pobočce,abych zboží zakoupila osobně.  Po předchozí  telefonické zkušenosti jsem plna optimismu čekala opravdu profesionální a milý přístup, ale ten tu jaksi absentoval. Protivná majitelka se známkami neurotismu mi vnutila baterii o rozměry roury od kamen se slovy, že nic lepšího nemůžu mít. Jako echtovní prodavačka mi k žádosti o stručný popis toho, jak vše nastavit, podala komentář, ať se podívám doma na video, že ona sama tomu nerozumí a vše se teprve učí. Instinkt řval: "Uteč!!!" Hlava hlásila, že jsem přece dostala doporučení a už je to trochu hloupé, když už jsem tady a nechala jsem si vše ukázat. Jako by mávnutím kouzelného proutku zmizelo vědomí o tom, že vývoj mých technických znalostí ustrnul na principu hustilky o technických dovednostech nemluvě. Zcela zásadní informace zazněla na začátku videa, když mi pán oznamoval, že si vše můžu přečíst v návodu, který mi však v obchodu odepřeli. Nu, nevadí, pomyslela jsem si, snad zvládnu vše zprovoznit za pomoci toho milého virtuálního muže. světe div se, úspěch se dostavil. Bohužel však jen na osm dní. Pak začala stávkovat baterie. Kuřákům nemusím vysvětlovat, proč jsem se cítila, jako když se dítěti rozbije hračka. 

     Vydala jsem se tedy opět do vyhlášené prodejny baterii reklamovat.  Majitelka se zřejmě mezitím vyšvihla na úroveň inženýra elektrotechniky, neboť ji vzala do pařátu a hned hlásila, že jde o "zaražený centripin" a že to je častá závada. Podivuhodné slovní spojení mne lehce znepokojilo, ovšem to, co následovalo, mě dočista odzbrojilo. Vytáhla ze šuplíku kancelářskou sponu, nikoliv sponku, narovnala ji a počla do baterie urputně dloubat s klidnými avšak zuřivě vyslovovanými slovy: "Takto si ji budete opravovat." Zkusila jsem oponovat, že jsem si přece zakoupila výrobek a oprávněně požaduji, aby byl funkční, aniž bych do něj musela rýpat kouskem drátu, abych si následně mohla dopřát kuřácký požitek. Reagovala slovy, že pak jsem si neměla kupovat levnou baterii. Nevím, co je pro paní majitelku levná baterie, za již zmíněnou jsem zaplatila 1700,-Kč.

     Do debaty se vložil majitelčin manžel, který mi zcela zdarma poskytl cennou radu. Atomizér nesmíte zašroubovat ani moc ani málo. Chtěla jsem vysvětlení, co znamená ono pro mě příliš relativní ani moc ani málo. I tu přišla jasná, stručná definice, že tak akorát nasazený atomizér je takový, který jde následně odšroubovat. Hned se mi neskutečně ulevilo, přece jsem ale doufala, že při svém výkladu postřehne, že reklamuji baterii bez atomizéru, tudíž ji nasazuji správně. Naivně jsem tak trochu doufala v pochvalu. Na tu však nedošlo.

     Znovu jsem upřela zrak na majitelku, která ještě nevzdala svůj boj s mojí nefunkční baterií za pomoci teď už notně zdevastované kancelářské spony. Byla natolik houževnatá, že se mi stihla vybavit i formulka z reklamačního řádu o tom, že výrobek nesmí být mechanicky poškozený a trochu se začal rozplývat sen o výměně, popř. kladném vyřízení reklamaci.

     Snažila jsem se ještě zachránit situaci a odcitovala jsem Občanský zákoník, který říká, že  projeví-li se závada na výrobku do půl roku od koupi, je výrobek považován za vadný. Reklamační řád jsem zatím ponechávala v záloze. Z výmluvného výrazu obou  ke mně se obrátivších jsem pochopila, že Občanský zákoník a reklamační řád je jim věc natolik blízká asi jako pro mě znalost deskriptivní geometrie. Tudíž nulová.

     Vlivem nátlaku se mé myšlenky začaly ubírat směrem k vybavení si informací o tom, kde je nejbližší papírnictví  nebo železářství, abych si nákupem sponek nebo drátu, což bude nově povinná součást mé kuřácké výbavy, vytvořila železnou zásobu, a to doslova. Ze zamyšlení mě vytrhl až mužův hlas doporučující své choti, ať sepíše reklamaci.  

     Poskočilo mi srdce radostí a pomyslela jsem si, že snad bude záležitost vyřešena natotata a půjdu konečně domů. Omyl. Při Sepisování přišlo kromě jiného na kontaktní údaje a já hlásila ulici: "Bieblova." Načež paní směrem ke mně vznesla dotaz, jestli s měkkým nebo tvrdým. Hlavou mně prolítlo, řekni, že s tvrdým, jako Beatles, že je to ve vyjmenovaných slovech. Ovládla jsem se a vysvětlila, že ulice se jmenuje podle Konstantina Biebla, českého básníka. Dostala jsem suchou a tvrdou odpověď, že ona se o spisovatele nezajímá. 

     Pak dlouze rozjímala nad propiskou psaným zároveň však rytým jednořádkovým textem. Po projevených znalostech ve mně vzrůstalo podezření, jestli potřebuje poradit s pravopisem a opravit hrubky. Nevydržela jsem to a zeptala se. Dostalo se mi odpovědi, že jsem přidrzlá. Jak trefné od člověka, který podniká v oboru, kterému vůbec nerozumí a kterému bych podle věku mohla být matkou.

         Věc je prozatím v řešení, pro zachování duševní rovnováhy a prevence zhroucení se, nepřemýšlím raději, kdo a jak ji řeší.

     Doporučení od známých a kamarádů je úžasná věc, ale osobní zkušenosti se nic nevyrovná.

     Nicméně po nabytých zkušenostech vážně uvažuji, že začnu dávat hodiny fyziky a deskriptivní geometrie. Vždy´t přece v demokracii může kdokoliv dělat cokoli a já mám teď pocit, že se v těchto oborech bez problémů orientuji.

Iva Kuncová 2015

www.fenixradio.net