Fronta na mlíko

Tak jdu na nákup. Že by se mi chtělo, to zrovna né, ale když už mi klíče samy skočily do kapsy a vzaly s sebou i lístek se seznamem, co je potřeba koupit... Obvykle obojí hledám, takže bezva, dnes bude nakupování úplnou pohádkou ! Ne všechno však pokračovalo tak, jak se původně zdálo. Třeba mě ohodil projíždějící autobus. To miluju ! Píšu si jeho eSPéZetku a hned jak ho uvidím někde o samotě, ohodím ho taky, aby věděl, jak je to příjemný ! Jsem vášnivě zákeřná...

No a pak ta fronta v obchodě, to je další lahůdka. Stoupnu si pokorně na její zatočený konec a přemítám, zda je lepší tu stát, nebo jít jinam a riskovat další autobus. Radost z toho, že alespoň jedna strana mého oblečení je suchá, nakonec vyhrála.   Prohlížím si lákavý sortiment a pokouším se přimět k disciplinovanosti a nepodlehnout pokušení koupit všechno, co má hezký obal – znám se. Moje oči by jedly cokoliv a jazyk je pak pokorně poslouchá. Vezmu jen to základní, slibuju ! Koukám – mají v akci rybí prsty. Rybí prsty... to je taky vynález, kolika lidem už to bylo k smíchu ? Ryba žádný prsty nemá. No... sice nemá..., ale co když třeba kdysi měla ? Plavala si líně v moři, prohlížela okolí, co by slupla, už si dělala zálusk na tučného červíka a v tom se něco blýsklo támhle za tím korálem vlevo... Ryba byla zvědavá (byla to ženská), tak plavala samozřejmě blíž a říkala si: „Najdu poklad a klepne mě, takový štěstí !“ Jo, houby poklad, námořníci jsou prasata, čeho všeho ti se dneska nezbaví ?! Za korálem leželo použitý holení. A ještě něco, ale to už ryba nezkoumala (možná dobře, znáte námořníky...), ryby vždycky láká spíš to, co se leskne. „To je ale krásná věcička,“ pousmála se ryba. „K čemu to asi slouží ?“ a úplně nesmyslně neznámý předmět zlehka pohladila svými nežnými prstíky. A ona to byla žiletka... Vyhozená, ale dosud velmi ostrá žiletka ! Řez byl přesný a rychlý. Ryba ani nepostřehla bolest. Jen zcela udivená žasla nad následkem své zvědavosti a nevím proč jí bleskla hlavou slova její babičky: „Ty tvoje ruce nenechavý, musíš furt na všechno šmatlat, holka jedna studená ?!“ A babičky mívají vždycky pravdu... „Tak. A prsty jsou v háji...“ šeptla bezradně ryba. A tak už to zůstalo navěky. Dlouho lidstvu trvalo, než je v háji objevilo a začalo je cíleně pěstovat. Proto jsou hitem až současné doby. A jelikož už není příliš moc zvědavých a neppoučených ryb, nebude těch prstů k mání tolik - tím se vysvětluje, proč neustále stoupá jejich cena. A to nemluvím o kvalitě. Všimli jste si, že některé rybí prsty jsou fakt mňam a jiné zase fakt jako nic moc ? No, to proto, že lidstvo šetří a začalo pěstovat i prsty na nohou ! Dáte si někdo s bramborovou kaší ?No ale to jsem úplně odbočila od toho, pro co sem jdu dneska já. Jo - pro mlíko. A rohlíky a nějaký sýr a co vezmu dědům k večeři ? Ta fronta je nekonečná... Hele, vinný klobásy ! To jsem nedělala od vánoc. Že bych...? Hm, ale ví dneska jeden něco o jejich původu ? Řekne se „vinná klobása“, ale když to pak člověk pozře, tuší vůbec, čím se provinila ? Tváří se jako nevinná a přitom její ortel je tu černý na bílym ! Zdání klame. Tak radši bacha, jestli vám lidi něco říká „karma“, můžete si s ní takhle nebezpečným oběděm pěkně zamíchat ! Vemte si příklad : Jste hodná holka, žijete poklidným venkovským životem. A pak si neopatrně dáte vinnou klobásu a šok ! Její viny se vás začnou týkat ! Co když ta klobása provedla něco fakt jako ale škaredýho ? Žádná není bez viny, to by ji nesměli jako vinnou prodávat, na to je zákon ! No nekoukejte, se to dá ověřit, nekecám, vážně ! A máme pro to pevný důkaz ! Každej z nás snědl alespoň jednou nějakou tu vinnou klobásu. Copak vám se nikdy nestalo, že vám někdo křivdil ? Nebo vás osočil, že jste něco provedli a vy jste v tom přitom vůbec nejeli ? Vidíte a to je ono ! To je ta karma tý klobásy, jejíž pozřením se její vina promítla do vašeho života ! Člověk aby se bál dneska najíst...Jééé, už jen dvě paní a budu na řadě ! Nesmím zapomenout na jogurty. Mají tu výběr ? Hledám okem chladící box... a hle – tu je ! A nad ním reklama : „BÁJEČNÝ  JOGURT  PRO    
DĚTI  Z  MLÉKA   A  ČOKOLÁDY...“  No to je fakt výborný ! Tak ten brát teda nebudu ! Moje děti nejsou ani z mlíka, ani z čokolády, jsou normálně z kostí, masa a po mě i z tuku a tak... ! Viděl tohle svět ? No to mě podrž !Proto nesnáším dlouhé fronty. Mám v nich příliš času na přemýšlení. Teď vím, že nemám chuť na rybí prsty, ani na vinnou klobásu a báječný jogurt, ač bych si dala, tak ten je zas jako úplně pro jinou sortu zákazníků ! „Tak co si dáte, dobrý den ?“ usmívá se na mě prodavačka. „NIC !“ zavrčím popuzeně, otáčím se a odcházím. Tak to mi těch dvacet tři minut čekání fakt zase stálo za to !

P.S. Velký dík Nikolce Geislerové za inspiraci – její údiv nad nepochopitelnou existencí rybích
prstů mě dováděl k šílenství a tak to muselo ven :-)

Renáta Altmanová