Tak jsem se konečně rozhodla pořídit si počítač. No, ono už bylo na čase, už mě ty propisky pomalu začaly stát víc peněz, než onen samotný zázračný přístroj moderní vědy ! Povídám Lubošovi : "Lubuno, je zle, potřebuju nutně počítač, nemůžu se v jednom kuse hádat doma s holkama, kdo zrovna půjde na net !" Je to vážně bitva na život a na smrt a mě je holek líto, protože kdybych u toho měla sedět tak, jak potřebuju, už bych asi neodsedla...
A rozumím i jejich potřebám, ať už co do přípravy školní, nebo jen "pouhé" komunikace s kamarádkama, že je matčino psaní únavné a prudící. A Luboš, coby správný šéf, operativně hledal řešení naší nouzové situace tak dlouho, až ho našel. Po několika minutách jsem měla v mailu nabídku na notebook, který očividně splňoval všechny naše požadavky, aby z něj byl přítel s velkým P ! Veškeré parametry šimraly mou natěšenou spisovatelskou,moderátorskou a reportérskou duši a div divoucí - i cena byla úžasná, takže jsem zatnula zuby a krize nekrize, kývla jsem a tím dala pokyn "Luboši, jednej !" A Luboš jednal. Obratem přátelský Dell objednal a rozplývali jsme se obdivem, jaký je ten pan Hylena z GIGA Computer šikovný obchodník a jak by si i svačinu odepřel, jen aby byl zákazník spokojen a vždy se k nim rád vracel ! Věřte nevěřte, tohle se stalo v pondělí a já už ve středu (!) odnášela z pošty celá rozzářená balík s tušeným obsahem a nikdy jsem tak rychle nevyběhla schody, jako ten den... tak rychle nezula boty... teda... já teď vůbec nevím, jestli jsem se vlastně stihla zout... ? Nikdy nevyskočily nůžky tak rychle ze šuplíku, aby jejich ostří pročíslo lepenku a nikdy jsem s větší něhou nevyndavala nic zázračnějšího z bublinkové fólie, aby se naše oči setkaly... Teda to jsem trochu zabředla do romantických filmů o lásce, ale v podstatě to měla být láska na první pohled a tak proč to neprožít do posledního nádechu ? Naše oči se nejen nesetkaly, ale ani žádný poslední nádech se nekonal, plíce přestaly fungovat při výdechu, oči jsem měla třikrát tak velký, bradu nekontrolovatelně nízko a srdce ? To jsem neměla vůbec. Nebyla to láska, ale ohromná rýha na první pohled ! Přes celý notebook se táhla jizva, jako měl Jofre De Peyrac na tváři, akorát on byl krásnej i se svou zraněnou nohou a tenhle přístroj měl zraněný snad všechno ! Nevěřícně ho otevírám a mé tušení se naplnilo. Tak ten už má ledacos za sebou, chudák jeden invalidní... průkazku ZTP mu však nepřiložili - asi v naději, že si nevšimnu. Všimnul by si slepej, noťásek byl důchodcem po hmatu i čichu a já sedám na židli a NEVĚŘÍM ! Taky nevím, jestli se mám rozbrečet, nebo se smát ! Protírám si oči a hledám fakturu... Aha, záruka měsíc ? Nová nabíječka naúčtována ? Proč ? Neměla by být součástí ? Jo samolepky na klávesnici za pajdu, jo ? Prohlížím písmenka... no jo, fakt jo, nekecaj, nalepili je docela nakřivo... proč to aspoň neutřeli, aby nebyl tak zaprášenej ? A kde je ta zabudovaná webkamera, kterou pan Hylena tak vychvaloval ? Jo tady, ta díra ! Jééé, tak to nebyla ona, to je uštípnutej kryt displeje... není ono Apríla ? No není, až za pár dní... a předem to neplatí, přece ?! Volám Luboše, abych se s ním podělila o napínavé zážitky a čtvrt hodiny na to už odcházím na poštu, abych obratem zásilku vrátila s poděkováním za poněkud nepovedený žert a žádostí o okamžité vrácení peněz, které jsem samozřejmě před chvílí zaplatila za dobírku. Nevím, co je silnější, jestli zklamání, nebo vztek, ale to není podstatné, bude jinej počítač... jen si holt ještě chvíli počkám. V Hradci v GIGA Computers si pan Hylena sypal hlavu popelem, že netuší, jak se to mohlo stát, že přeci posílal notebook nový a že okamžitě najde jiný, který bude vyhovovat našim požadavkům líp. Né, děkuji, pane Hyleno, opravdu si zkusím nějaký najít sama, tady kousek je skládka, podobných tam bude dost a představte si - i zadarmo ! A nelamte si hlavu s tím, jak se do balíku dostal starý přístroj, to je přeci úplně normální, každej ví, že elektronika stárne rychle, zkrátka od pondělí do středy mu to cestování ve tmě nedělalo dobře, ubralo mu to pár let života a měl by jste si stěžovat na poště, jak se to tam k těm balíkům chovají, že se cítí tak mizerně ! ! ! V tu chvíli jsem netušila, že tím má love story s hradeckou pobočkou nekončí. A že budu mít tu čest hned několikrát s panem manažerem úžasným hovořit po telefonu, abych z něj dostala zpět peníze, které já samozřejmě musela zaplatit HNED, ale oni je vracet zas tak hned nemusí, aby bylo jasno ! Čekala jsem patnáct dní s pokorou, že teda jako možná mají nějakou lhůtu, ikdyž se jejich vinou stane taková věc... Čekala jsem den šestnáctý a když se peníze neobjevily, začala nebeská konverzace plná udivení, že peníze ještě nemám, protože je přeci dávno poslali ?!
No jak je toto možné, paní Altmanová ? No jak by to bylo možné ! To zjistěte a dejte mi hned vědět ! Vědět mi ale nikdo nedal... a nikdo ani nebral telefon, když jsem volala znova, abych se na to zeptala... Den sedmnáctý jsem se dovolala. Asi omylem, zapomněl si uložit mé číslo. A opět toliko divení, protože dobropis on sám osobně odnášel na účtárnu a není možné, abych peníze ještě neměla ! Okamžitě prý volá účtárnu znova - nebylo by lepší tam zajít ? Nebo víte co, zavolám si tam sama... Ne ? To nejde ? Proč ? No dobrá, počkám do zítra, dají mi přeci spolehlivě vědět ! A tak jsem čekala "do zítřka" asi čtyři dny. Nic. Volám znova a představte si, pan Hylena na to už přišel ! Už ví, kde byla chyba, strašně moc se omlouvá a hned mi to vysvětlí, víte ? Ona si totiž přes Fénix rádio objednávala notebook ještě jedna moje kolegyně a také objednávku stornovala. No a on si celou dobu myslel, že mluvíme o ní, té totiž už peníze odeslali a kauza Altmanová se někde zpozdila, za což se omlouvá, nicméně peníze už odešly a tak se dočkám i já ! Aha, tak teď už tomu rozumím, pane Hyleno. Až na takový detail, že ona kolegyně stojí právě vedle mě a docela by ji zajímalo, jaké peníze jste jí vrátily, když ona ještě ani žádné neplatila a objednávku zrušila dřív, než jste jí NĚCO poslali ! To ze strachu, že místo počítače najde v balíku třeba tahací harmoniku z druhý světový, víte, pane Hyleno ? Takže jestli nebudu mít peníze na účtě do dvou dnů, beru to jako žádost o článek do blogu, který potěší nejednoho spoluobčana lačného po koupi výpočetní techniky. No jednoduše proto, aby věděli, kde si zaručeně nic nekoupit ! Ne, nemusím se bát, tentokrát je všechno v pořádku a hned v pondělí mi pan Hylena zavolá, aby se ujistil, že peníze dorazily a případně se postaral o další kroky. Nevím, které pondělí pan Hylena myslel. Dnes je taky nějaké pondělí. Nicméně je to dalších 10 dní od našeho posledního rozhovoru a peníze nikde, což je asi zřejmé z toho, že plním jeho přání a píšu... Zvláštní, co je dnešní Čech ochoten udělat pro to, aby byl populární :-) Já slovo držím. Někteří lidé z toho mají radost, minimálně jeden z toho asi bude smutný. Jsem taky smutná. Musela jsem totiž koupit jiný počítač, za další peníze. Ale co mi zbylo, když jsem chtěla napsat článek, který jsem GIGA Computers v Hradci Králové slíbila ? A vypadá to, že příští týden ještě budu psát stížnost na vedení, to bych měla za chvíli z toho psaní růčo zánět žil ! Jak jsem řekla i panu Hylenovi - já jsem ve své podstatě hodně klidnej člověk a nerada řeším podobné situace ostře. Ale když se najde někdo, kdo místo toho, aby řekl "Hele, paní, máme na to nějakej termín, peníze pošleme...", tak lže, zapírá a ještě tak nešikovně, že to mlátí do IQ, tak pak už i mě dochází trpělivost a jednám. Jsem blonďatá, ano, ale ne natolik, abych za své peníze kupovala panu Hylenovi máslo na hlavu...
P.S. Neodpustím si ještě jednu reklamu : Překvapivě kvalitním nákupem mě pak potěšila firma T.S.Bohemia, které jsem s radostí ve Fénix Revue hrála svůj dík :-) Pane Hyleno, jakou asi tak máte rád písničku Vy... ?
S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)
