Nikdo nic nedělá nezištně. Pokud ano, tak je buď hloupý nebo zamilovaný. Každý z nás je Homo oeconomicus neboli člověk ekonomický. Z toho plyne, že vše děláme se záměrem maximalizovat svůj užitek. Racionálně uvažující jednotlivec , který je veden egoistickými pohnutkami, dělá vždy něco za něco.
Za užitek považuji nejen hmotné nebo peněžité obohacení, které napadne každého jako první, ale také uspokojení vnitřní. Takže pomoc někomu, z čehož máme dobrý pocit, vychází také z egoismu, z potřeby mít dobrý pocit z dobrého skutku.
Vždy jsem si myslel, že existují pouze dva druhy lidí, kteří nedělají vše s cílem vyššího užitku, blbci a zamilovaní. Každý si určitě vzpomene, kdy v opojení lásky prováděl věci, za které by se dnes styděl. Především pokud měl vychytralou polovičku, která využívala tohoto stavu. O to těžší pak někdy bývá vystřízlivění či procitnutí, pokud už není úplně pozdě (svatba). Druhý typ lidí, blbci, se nikdy ani nemusí dozvědět o své iracionalitě, což v mnoha případech je lepší než první skupina lidí. Shodneme se ale určitě na tom, že obě skupiny jsou velmi často zneužívány právě zbylou populací – racionálně uvažujícími lidmi.
Postupem času jsem si zjistil, že existuje ještě jedna skupina, rodiče, u kterých je potlačena přirozená racionalita a vítězí rodičovské pudy. Díky tomu mohou děti vystudovat, zatím co rodiče si odtrhávají od úst každé sousto. Někdy se z nich stávají i věční studenti, protože se chovají racionálně, prostě zneužívají dobroty rodičů ve svůj prospěch.
Každý z nás je egoista, ale na tom je postavena celá společnost a celá tržní ekonomika. Protože pokud každý bude chtít pro sebe to nejlepší, zajišťuje tak stálý růst ekonomiky a vývoj společnosti. Kde bychom teď byli, kdyby naši předci nebyli popoháněni potřebou maximalizovat svůj užitek?
