Vrtěti internetem

V poslední době je vidět urputná snaha o regulaci či usměrnění internetu. Snaha je to marná, leč pro mnohé je představa samostatně uvažujících lidí na základě širokého spektra informací naprosto nepřípustná. 

Patřím ke starší generaci a moc dobře si pamatuji ono „lže, jako když Rudé právo tiskne“. Vše hezky řízeno z vyšších míst pomocí propagandy. Nástrojem byly média, korigována nechvalně známým úřadem pro tisk a informace. Ostatně, jeho zákonný statut se až nebezpečně podobá obecnému zdůvodnění vzniku Chovancova úřadu – také měl mimo jiné provádět aktivní informační politiku, chránit stát atd.. Úředníci zřejmě opisovali.

Na druhou stranu, člověk byl na to připraven a bral vše s hodně velkou rezervou. Umělo se brilantně číst mezi řádky, některé floskule typu „objektivní potíže“ se správně četly jako pěkný bordel.  Současně existovaly alternativní informační kanály, primárně síť známých, hospoda a více či méně rušené alternativní zdroje, jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. V podstatě se svět dělil na oficiální no a ten skutečný. Všichni jsme se v tom uměli pohybovat a prakticky nic zásadního se neutajilo. Jako dnes vnikaly pravidelně i fámy, nejčastěji o další měnové reformě. Výsledkem byla vždy menší panika a nákupní horečka, následovaná obdobím klidu.

                Ač se to nezdá, jsme v ve velmi podobné situaci. Jen se změnila doba, technologie a rychlost. Vývoj po spirále dospěl do stejného místa, jen o úroveň výše. Co zůstalo stejné, je člověk. Ano, možná je trochu jiný, v zásadních věcech se ovšem chová stejně jako posledních několik tisíc let. Zejména je nepoučitelný. Opět je zde snaha zavádění všeobecného blaha, jednoho univerzálního moudra a jediné pravdy. Podsouvání lží, lenost v myšlení, peklo politiky a lidské běsy. Vše stále stejné, jen v přímém přenosu, teď hned. Už dříve platilo, že nic není starší než včerejší noviny. Dnes je to zpráva či blog, který vypadl z hlavní stránky nebo zpravodajství. Mnohdy jde o minuty…

                Dnes tedy opět máme alternativní informační síť ze známých, byť mnohdy toliko virtuálních. Chat pomalu nahrazuje hospodu, neoficiální média jsou (zatím) dostupná na pár kliknutí. Jen jsme se s tím nenaučili žít. Tedy, mladší generace ano, ale vládnou nám ti starší. Strašně rádi by měli opět svá Rudá práva a jedinou universální pravdu. Evropská komise a národní vlády se sice snaží, seč to jde, ale ono to nějak nejde. Daří se generovat neuvěřitelné věci, ale naštěstí stejně jako dřív už lidé nevěří. Dobře ví, že i pravdou se dá stvořit absolutní lež.  

                Prvním příkladem krásné lži je hodně probírané vyhoštění ruských diplomatů v souvislosti s hackerskými útoky v USA a následným ovlivněním voleb. Všechny části zprávy jsou pravdivé. Ano, byly útoky. Ano, vyhostili se diplomaté. Ano, tajné služby se snaží pracovat. Ano, každý čin může ovlivnit volby. Vše je pravda. Jenže ta zpráva je lež. Diplomaté byli vyhoštěni kvůli problémům amerických diplomatů v Rusku včetně neoprávněného vniknutí do některých objektů Toliko oficiální zdůvodnění Bílého domu. Čtyřikrát pravda je lež. Krásný paradox.  

                Druhý příklad – maily paní Hillary. Hackerský útok ovlivnil volby!  No, pokud by obsahem mailů byl tajný návod na pěstování záhorské růže a kuchařské recepty, asi by se nic nedělo. Bohužel, z obsahu těch mailů se mnohým udělalo lehce nevolno. Účinek je pak zcela jiný a obsah opravdu ovlivnil volby. Na to stačilo maily přepsat tužkou nebo okopírovat. Nic by se nezměnilo. Znovu, pravdivé zprávy správné spojené vytvoří lživou informaci. Volby si totiž paní Hillary prohrála sama.

                Třetí příklad je padělek rodného listu pana Obamy. To byl po mnoho let neprůstřelný důkaz k odvracení různých konspiračních teorií. Ten nyní padl, je to kopie rodného listu někoho jiného. Tedy podle 20 nezávislých forenzních expertů. A co s tím? Ta informace je pro všechny natolik šílená, že radši o ni nikdo nepíše. Pravda tady přebíjí i ty nejšílenější konstrukce. Teď už nelze věřit nikomu a ničemu.

                Zdá se, že pokusy vrtěti internetem jsou stejné jako snaha ovlivnit pozorování vesmíru. Můžete si vybrat, kterou část chcete vidět. Pokaždé jinou, jednou expandující, podruhé hroutící se do sebe. Vesmír hodného Slunce či zlý a temný černých děr. Hlavně však nekonečný ve své rozmanitosti a možnostech svobodné volby. Asi jej nikdy nepochopíme, ale můžeme se o to snažit. To je možné pouze v případě, že vidíme a zkoumáme vše.

                Pokud Vám budou nutit stále jen to Sluníčko, tak se po čase spálíte: Nebo otráveně zalezete do stínu nebo se rovnou někde zavřete. Také jde „zatáhnout oblohu“, nahnat lidi pod střechu a zakázat jim zvednout hlavu. Nabízená řešení jsou tomu blízko.

                To nesmíme nikdy dopustit.  Měli bychom pamatovat onoho hvězdného nebe nad námi a mravního zákona v nás. Pak snad bude nějaká naděje na vítězství zdravého rozumu. S pravdou je to horší, může tvořit lež. A láska, tak ta se často mění v nenávist…