Zlaté rádio Jerevan

Jó, to byly krásné časy, když "fungovalo" rádio Jerevan. Mnoho věcí bylo tak nějak jasnějších. Lhalo se, jako když Rudé právo tiskne. Ale stačilo večer naladit na rádiu jednu ze "štvavých imperialistických vysílaček"  a  vědělo se.

Jenže, koho nebo co naladit dnes. V těch dávných dobách totiž byl "západní" novinář hrdinou. Pokud byl někde nějaký padouch, nejlépe politik, hrdinný novinář ho dostal do rukou spravedlnosti. Opravdu to tak i někdy bylo. Sada  filmů z té doby jen ten obraz dotvořila. U nás tedy ne, všichni jsme věděli. Naštěstí pak přišla sladká léta devadesátá. Čas opravdu svobodného tisku a ještě doznívajícího obrazu novináře jako hrdiny a morální autority. Docela to fungovalo. 

Hrdina a ,morální autorita se ovšem nehodí téměř nikomu. Ostatně, po většinu času novináři moc valnou pověst neměli, máme-li být spravedliví. A už ji zase ztrácí. To jen jako malá poznámka.

Horší bylo, že zmizel jasný nepřítel a tím pádem i společná idea. Bylo potřeba tedy rychle nalézt něco nového a sjednocujícího. Tím je model IS. Ne, islámský stát,opravdu ne, ten až za pár let, ale Ideálního Světa. Světa multikulti, genderově vyrovnaného, islámu otevřeného, ochlazeného a přitom LGBT(Q) přívětivého. Jenže při praktické realizaci se cosi zadrhlo. Systém začal vykazovat nečekané chyby. A tak bylo nutno přejít do mediálního útoku.

Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiji nové náplně starých, byť upravených hesel. Že se opět vytáhne ona příšerná praxe oblbování pomocí médii. Jen pro připomenutí. Nejhorší heslo z konce socialismu bylo "Chceme klid k práci!". Jinými slovy - držme hubu a krok. Nyní máme nové heslo, starý obsah. "Nerozdělujme společnost!" Obsah totožný. Překvapivě nerozdělují společnost ti s jiným názorem, ale hysterie těch "správněnázorových". Jiný názor je totiž opět nepřípustný. 

Masáž je už pomalu horší, než za socíku. Jsme pohoršení účastí komunistů ve vládě, ale jejich metody jsou opět in.  Nemáme jednotu dělníků, rolníků a pracující inteligence. Máme mít jednotu s tou správnou inteligencí (kavárny, sluníčkářů, neziskovek, jak libo,obecně tedy tzv. dobroserů). Nepěstujeme proletářský internacionalismus, ale multikulturní společnost. Nebojujeme za mír a socialismus, ale proti globálnímu oteplování a CO2 stopě.  Nejsme se Sovětským svazem na věčné časy, ale jsme pevnou a neoddělitelnou součástí EU. Nebojujeme proti imperialismu, ale proti imperiálnímu Rusku. Nechceme více socialismu, ale více EU. 

Jen tak mimochodem, když se tak vzpomíná na rok 1968. Dovede si někdo představit, jakým následkům by tato země byla vystavena dnes při úvaze o odchodu z EU (tehdy RVHP)?  No, tanky by nepřijely. Ale hospodářská pomsta ze strany EU by byla určitě co do následků minimálně srovnatelná.  

Krásné na tom je to, že jak nefungovali řeči o budování socialismu, tak zcela stejně to nefunguje dnes. Opět nás ohrožuje "několik vět". Dnes tedy napsaných na některém z tzv. alternativních, lépe dezinformačních (proruských) webů. Zatím je nemůžeme úplně smazat či zrušit, tak je alespoň v rámci možností "rušíme". Nikoliv sítí instalovaných rušiček, ale podobnou sítí "napravujících" webů. Jediným štěstím mainstreamu je, že mnohdy velmi senzitivní autoři těchto stránek vidí konspiraci i tam,kde opravdu není. Jinak mnoho jejich tzv. "konspiračních"  teorií z let minulých je dnes holou realitou. Nebýt oné "střelby do vlastní nohy", pak by jejich vliv byl mnohem větší. I tak z minima těží maximum. Což je po čtyřiceti letech komunistického tréninku, jak číst mezi řádky, vcelku pochopitelné. Proto taky ona těžká skepse k médiím v bývalých  východních zemích. Na západě jim to baští hodně i dnes, ten trénink jim chybí. Rychle se to ovšem učí.

Ano, dnes média "nelžou". Jen tu pravdu musíme dávkovat, opatrně ředit či o tom nemluvit. O čem se nemluví, to neexistuje. Opět oblíbené metody.

Dalším ověřeným postupem je ideová jednota. Je hodně špatné, když dnes opět jako v minulosti zaujme článek, který vybočí z řady. Přímo praští do očí. Jako třeba ten z idnes o průzkumu obrovské ztráty důvěry v média z USA. Byl to kámen, hozený na klidnou hladinu rybníka. Můžeme sice zakázat házet kameny, ale to není ta cesta. I když po ní už tak trochu jdeme.  

Vrcholným majstrštykem současné doby je obnovení úřadu pro tisk a informace. Že o něm nevíte? Taky se tak nejmenuje. Nazývá se to nějak jako "Interní pravidla provozovatelů sociálních síti pro boj s nenávistí". To je opravdu mistrovské dílo. Vy neomezujete svobodu slova, vy jako soukromá firma omezujete nenávist. Ať už si pod pojmem nenávist a dalšími adjektivy představíme cokoliv. Nežalovatelné, neuchopitelné, neuvěřitelné. Tato média najednou nejsou "veřejnou službou" ve smyslu svobody slova. Takže ji můžou omezit. Sen všech diktátorů a ideologů na dosah. 

Ne, svoboda slova zatím tak úplně omezena nebo ohrožena není. Je zajímavé, že o ohrožení nejvíce hovoří ti, kteří mají strach z jiných názorů. Je tu ovšem jedna velká naděje. Pravda a láska opravdu z dlouhodobého hlediska poráží lež a nenávist. I když vlastně úplně jinak, než si autor této věty a jeho následovníci představovali.

P.S. Pár aktuálních dotazů na rádio Jerevan. 

Uveřejňují veřejnoprávní média pravdu?

Ano. A opovažte se myslet si něco jiného!

Je možné do médií psát cokoliv?

Ano. Ovšem je otázka, zda to někomu umožníme přečíst..

Jsem vysokoškolsky vzdělán, relativně inteligentní. Volil jsem Zemana a mám rád Trumpa. Je to možné?

Ne, taková kombinace neexistujete. Zůstaňte na zaměřených souřadnicích, budete anihilován.

Přemýšlí novináři o autocenzuře?

Ne, v žádném případě. Moc dobře totiž vědí, co můžou psát.

Mohou některá slova, věty či myšlenky ohrozit náš dokonalý informační systém ideálního světa?

Nemohou. Naštěstí je náš dokonalý informační systém stihne včas smazat.

Mohu vědět, co je to nesystémová strana?

Taková, která příliš upozorňuje na chyby a tak narušuje náš bezchybný systém.

Mohu mít názor, nesouznící s ideou IS (ideálního světa) dle všeobecně propagovaného mediálního obrazu?

Ano. Pokud chcete spáchat sociální, profesní a následně i faktickou sebevraždu.