Mistrovské dílo soudce Šotta

Mistrovským dílem není vlastní rozsudek. Ten je pro mnoho lidí i nepochopitelný. Tím dílem se záblesky geniality je zdůvodnění rozsudku. Z diskuzí i reakcí je vidět, že jej obecně lidé nečetli nebo nejsou schopni pochopit jeho principy. Nelze se jim ani divit, porozumět vyžaduje poměrně značnou intelektuální kapacitu a logické myšlení. V dnešní zjednodušené, téměř binární době, je to pro mnohé příliš. Ano nebo ne, zapnuto nebo vypnuto, lump nebo klaďas. Ale tak to není. Ve zdůvodnění jde o takové maličkosti, jako morálka, právo, čest nebo důveryhodnost. Z příšerného bahna tohoto procesu ani jinak než poukázáním na vyšší principy nešlo vybřednout. Jak se to podařilo?

Poměrně jednoduše a přitom kouzelně. Všichni byli odsouzeni ne za to, co udali nebo za co byli stíhání. Všechno, včetně podnětu pro policii na slečnu Kočí, je dílem jich samých. Ano, všichni byli odsouzeni (nebo jí hrozí stíhání) pouze za to, co řekli sami na sebe.

Vít Bárta nebyl odsouzen za předání úplatků Kočí a Škarkovi. Soud konstatoval, že šlo o půjčku. Odsouzen byl za nabídku poslaneckému klubu, kterou přiznal ve své obhajobě a potvrdila ji řada svědků. Takže byl potrestán za princip, který je velmi rozšířen v politice - držet hubu a krok za poskytnuté výhody. V tomto směru jde o přelomové rozhodnutí, úplatek je i v politice úplatek, i když ho budeme vydávat za přátelskou výpomoc. Tady malou poznámku, vzato do důsledků, mohli bychom takto zcela oprávněně zavřít hezkých pár poslanců, radních, zastupitelů atd.. Což by bylo oprávněné, veřejnost by to přivítala a tomuto státu by to nesmírně prospělo. Jen se nedostává vůle a takovýchto soudců.

Škarka nebyl odsouzen za braní úplatků  (byla to půjčka, viz výše), ale za podvod! Toho se dopustil prakticky až v soudní síni v rámci svých šílených výpovědí. Totéž hrozí i slečně Kočí plus zde je možné i křivé svědectví.

Vzato do důsledků, všichni byli odsouzeni za porušení základních morálních principů, nikoliv za nějakou obálku s pár set tisíci korunami.

V tomto smyslu ční vlastní rozsudek a zejména jeho zdůvodnění jako maják nad močůvkou politiky, v níž se všichni aktéři tak radostně cachtali. Ostatně, stačili by dva podobní K+Š v libovolné straně a výsledek by byl - radši snad nedomýšlet.