Dopis mé dcery ze třetí B panu prezidentu republiky

Vážený pane prezidente, chtěla jsem Vás moc poprosit - já i ostatní holky z naší třetí B - jestli by jste, prosím Vás, mohl přijít k nám do školy, zahájit školní rok.

Vážený pane prezidente,

raději se na Vás obracím už teď, i když školní rok začíná až příští týden. Pane prezidente, chtěla jsem Vás moc poprosit - já i ostatní holky z naší třetí B - jestli by jste, prosím Vás, mohl přijít k nám do školy, zahájit školní rok. Dříve to prý někteří prezidenti dělali a táta říkal, že také britský premiér Winston Churchill chodil rád mezi studenty a děti. Vy se s Winstonem Churchillem často srovnáváte - prý mu - podobně jako Vám - zpočátku málokdo rozuměl. Tak jsem si myslela, že by se Vám, náš nápad mohl líbit.

Holky říkali, abych Vám napsala co nejdřív, že Vás často zvou na návštěvu do zahraničí, tak abyste měl čas. Víme, že jste teď pozvaný třeba do Azerbajdžánu, že jste byl v Kazachstánu nebo v Rusku, že si Vás tam moc váží. Musím se Vám pochlubit, že naše třída se učí anglicky a že příští rok pojedeme na školní výlet do Anglie. Také si tam zajeďte, je to tam moc zajímavé. Nás tam pozvala naše partnerská škola, třeba Vás do Anglie nebo do Ameriky také někdo časem pozve.

Vůbec nejvíce se všem děckám z naší třídy líbilo, že jste byl v Číně. My všichni máme také rádi krtečka a máme z Číny mnoho hraček. Říkal jste, že se můžeme v Číně hodně naučit, Tak nám potom prosím řekněte, co jste se tam naučil, když tam teď  zase pojedete znovu. Kdyby se to paní učitelka nedozvěděla, tak by jste mě tam mohl taky, třeba na tajnačku, vzít. Pan Kellner má velké letadlo a já bych byla v letadle potichu jak pěna. Naše paní učitelka je ještě slečna, tak kdyby to náhodnou prasklo, tak Vy byste to jistě vyžehlil tím právem, co prý mají zemani u všech slečen. Rodiče říkali, že jste mluvil o jakémsi "právu první noci u slečen, které mají zemani" v televizi.

Pane prezidente, chtěla jsem Vám říct, že jste pro nás děti opravu velký vzor. Určitě právě proto, abyste tím vzorem byl, máme u nás ve třídě Vaši velkou fotku. Víte, tu, jak tam máte tak moudře založené ruce. Třeba já, jsem taková obyčejná holka, často si mě nikdo celý den ani nevšimne. Tak teď dělám všechno proto, aby si mě konečně všimli. Třeba, když se paní učitelka na něco ptá, tak se vždycky hlásím a vždycky něco řeknu, i když o tom vlastně nic nevím. Když mě nevyvolá ani paní učitelka, tak alespoň udělám někomu něco naschvál, třeba jednomu klukovi pořád lámu tužky v penále. Vím, že to není úplně správné, ale hlavně, když o mně konečně někdo mluví.

Pane prezidente, určitě se k nám do třídy nemusíte bát. Žádné "kofoly" k nám do třídy nechodí. Vím, že nemáte barevné rád a taky si myslíme, že by měli táhnout odkud přišli. Dříve jsme se to báli takto říkat, abychom nedostali poznámku od paní učitelky. Ale teď, když to říká i náš pan prezident, tak už víme, že to můžeme říkat taky.

Bohužel ale musím přiznat, že jeden chlapeček z naší třídy nosí trvale berle. Také postižené nemusíte, však já vím. Říkal jste přece, že se mezi zdravé děti míchat nemají. My holky také děláme co jde, aby ten chlapeček už vypadnul. Třeba mu někdy schováme berle, to je pak legrace !

Děcka říkali, že se také posmíváte jednomu pánovi, nějakému novináři. Prý už dávno umřel. To máte teda fakt dobře vymyšlený. Když už je po smrti, tak se nemůže bránit, že jo ? Fakt hustý.

Pane prezidente, tak prosím přijeďte.

Jste vzor všech dětí.

děkuji moc

Vaše Adélka