Co se to s námi stalo?

Mnozí z nás pamatují slova Václava Havla o blbé náladě. Od té doby uběhlo téměř 20 let.Jsme na tom ekonomicky mnohem lépe a mně to připadá, že je u nás nálada čím dál "blbější". Aneb co člověka napadne v ZOO.  

Včera jsme byli podruhé letos na výletu ve Zlínské ZOO. Jezdím tam s dětmi každý rok již přes 20 let napřed s dcerou, pak i se synem a dnes už s vnoučaty,

ZOO je to hezká a probíhá v ní mnoho změn jak co se týče chovaných zvířat a jejich výběhů. Většinou jsou nepochybně krokem vpřed, některé se mi zas tak moc nelíbí, ale to je otázkou vkusu jednotlivých návštěvníků. Obrovské změny v ZOO, ale jsou v oblasti doplňkových služeb. Na každém rohu na Vás vykoukne zmrzlina, ledová tříšť nebo jiná pochoutka a člověk jen tahá peníze z peněženky, ale co už takový je trend všude.

V ČR se máme ekonomicky stále lépe, je minimum nezaměstnaných, mzdy rostou  (může někdo diskutovat o tom jestli dostatečně, ale rostou)a celkově se minimáně ekonomicky máme dobře. Máme se dobře i z hlediska bezpečnosti, přibývá možností kde trávit volný čas a celkově by se dalo předpokládat, že lidi budou tak nějak spokojenější, že budou veselejší.

Když se  podíváte kolem sebe, třeba právě v té ZOO tak mám takový pocit, že lidi se čím dál tím víc spíše mračí. Jistě už dávno máme pověst národa, který se moc neusmívá, ale ačkoliv bysme měli být dle všech ekonomických ukazatelů a mnoha dalších faktorů spokojenější tak mě to tak rozhodně nepřipadá. I v té ZOO to vypadá, že mnozí z té navštěvy ani nemají radost, prostě si projdou to své kolečko, utratí patřičný obnos peněz, odškrknou kolonku byli jsme v ZOO a to je asi tak vše.

Mohlo by jít jen o  o nějaký můj dojem, který neodráží skutečnost, ale mám jeden "pádný důkaz" Tou věcí je obyčejná jízda "vláčkem" po ZOO. Když byla dcerka malá tak před 15-20 lety každou jízdu neustále mávala na lidi co šli kolem a oni jí to prakticky pořád vraceli. Měla z toho radost jak ona tak děti podél cesty, ale nejen děti, usmívali se i dospělí různého věku. Když byl ve věku kolem první třídy, před 7 lety syn, tak mával taky a pár lidí mu to oplatilo,zdaleka  ne všichni, ale vždy se někdo našel kdo zvedl ruku a usmál se na něj. Hned měl větší radost se života a troufám si tvrdit, že nejen on a my s ním, ale že náladu to v mnoha případech zvedlo i těm co šli kolem Dnes, když jedem s vnoučkem, tak se nikdo neusmívá, nikdo nemává, lidi se dívaji tak nějak skrz něj i kdyby si "duši vymával". (zaplať pámbůh, alespoň za hodné popeláře co k nám jezdí, ti se usmívají a mávají pravidelně).

Možná se zdá, že jde o maličkost, doslova o prkotinu jestli někdo mává dětem ve vláčku, ale já si to nemyslím. Radost ze života je to nejcenější co máme a my se o ni sami připravujeme a přitom je náprava tak snadná. usmívejme se a mávejme si navzájem, nic to nestojí a tak nám bude lépe, nikdo jiný než my sami nám život nezlepší.

PS. A když už jsme u toho úsměvu a mávání vůbec není na škodu poděkovat třeba slečně u zmrzliny, nebo pánovi co sveze děti na poníkovi, případně kolotočáři venku za branou, jistě sice mu zaplatíte, ale prosté děkujeme a nashledanou nic nestojí dětem ani nám dospělým nic neudělá a třeba jim to taky udělá radost jak to bylo očividné u pána od autíček.

Děkuji za pozornost a přeji hezký den s úsměvem na rtech.