Diskuse
Vzpomínka na Jana Horala
Děkujeme za pochopení.
L37i49b33u20š67e 98P10a61l91k38o50v61á
děkuji za rozšíření obzorů, sice jsem toho pána neznala ale teď už díky vám ano
K80l61á39r79a 36T36r46n52k42o44v23á
Já mám s panem Horalem jen nejhorší zkušenosti, které nás přišly dosti draho. Objednal si u nás vybavení hotelu a stále oddaloval podepsání smlouvy a tím i zálohu. Protože jsem věděla co je zač, ve snu mě nenapadlo, že by nedodržel slovo a protože spěchal, všechno jsme nakoupili a vyrobili.
Posléze si větší část nechal udělat od jiné firmy, protože přišli s levnější nabídkou. Nakonec se ovšem ukázalo, že dle obvyklé praxe, ke které se naše firma nikdy nesnížila, některé práce v nabídce chyběly a ty se pak dopočítaly dodatečně, takže konečné vyúčtování výrazně přesáhlo to naše.
Nám ovšem zbylo velmi specifické vybavení hotelu, jinak nepoužitelné. Byla to cenná zkušenost, nevěřit nikomu, ani držiteli řádu Britského impéria.
L43i58b90u24š77e 10P11a64l70k92o47v26á
začít se zakázkou bez podepsané smlouvy, to promiňte, ale....
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3397x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
