Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

JK

Proto jsem zatím na žádném vánočním večírku nikdy nebyl.

0 0
možnosti
DP

Jednoznačně za trest. Horší už je akorát teambuilding.:-)

1 0
možnosti
JK

Ne nadarmo se říká: jaký si to uděláš, takový to máš.;-D

1 0
možnosti
MB

Firemní večírky jsou prodchnuty - rozporuplnou záhadou. Ostatně jako vždy, když se jedná o organizované dobro. Vývoj scénářů jste popsal dobře. Nejhorší je, pokud se ve dnech následných z tamních keců - Dělá personální politika ! Onehdy jsem seděl zcela zhroucený v kuchyni. Oko kalné - dech nečistý. S jistým uspokojením se radoval nad svým vítězstvím v rámci různých verbálních přenic ...

Vedl jsem si dobře a účelně argumentoval - Všechny jsem porazil. No jo ? A o čem vlastně byly !? Úplně mi to připomíná Kunderův román - Veselice a venku sedí osamělý člověk. Přicházejí tedy k němu - "Soudruhu, proč nejsi šťastný ? Je přece šťastná doba - Všichni musí být veselí" ! Spisovatel, asi taky něco podobného absolvoval ... :-)

2 0
možnosti
PK

No tak to bylo štěstí, že vám to prošlo. Jeden můj kamarád si bohužel musel po firemním vánočním večírku hledat druhý den novou práci, to bylo ještě o stupínek horší situace. Příjemný svátkyR^

1 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3426x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik