Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
J35a81k98u78b 58K67n67e29c25h44t30o93v73s73k72ý
Proto jsem zatím na žádném vánočním večírku nikdy nebyl.
D16a22n85a 51P81o66l72a81n30e12c30k69á
Jednoznačně za trest. Horší už je akorát teambuilding.
J66a49k36u92b 70K20n61e15c70h25t19o37v76s85k66ý
Ten se dá odmítnout.
J48o26s25e33f 33K45o80m38i41n54i22k
Ne nadarmo se říká: jaký si to uděláš, takový to máš.
M15i20r52o60s96l58a88v 10B28u92č32e73k
Firemní večírky jsou prodchnuty - rozporuplnou záhadou. Ostatně jako vždy, když se jedná o organizované dobro. Vývoj scénářů jste popsal dobře. Nejhorší je, pokud se ve dnech následných z tamních keců - Dělá personální politika ! Onehdy jsem seděl zcela zhroucený v kuchyni. Oko kalné - dech nečistý. S jistým uspokojením se radoval nad svým vítězstvím v rámci různých verbálních přenic ...
Vedl jsem si dobře a účelně argumentoval - Všechny jsem porazil. No jo ? A o čem vlastně byly !? Úplně mi to připomíná Kunderův román - Veselice a venku sedí osamělý člověk. Přicházejí tedy k němu - "Soudruhu, proč nejsi šťastný ? Je přece šťastná doba - Všichni musí být veselí" ! Spisovatel, asi taky něco podobného absolvoval ...
P19e41t68r 12K56o95r84e19c64k24y
No tak to bylo štěstí, že vám to prošlo. Jeden můj kamarád si bohužel musel po firemním vánočním večírku hledat druhý den novou práci, to bylo ještě o stupínek horší situace. Příjemný svátky


- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3426x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz