Diskuse
Přežijí restaurace koronavirus?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
P88E79T41R 44D15R29Á15P57A81L
ano, skončí ty provozovny, kde cílem bylo jen oškubat zákazníka, protože stejně už nikdy více nepřijde...klasicky na turisticky exponovaných místech. Hospoda se stálou klentelou nemá důvod skončit
O34d74s94t95r54a69n92ě90n41ý 73U40ž75i24v43a80t56e50l
J23i50r49i 61V61r87a15b18e65c
Tak bude Mc Babiš, speciality "plněné koblihy"
O13d59s22t54r58a15n87ě13n53ý 81U30ž25i42v89a91t84e45l
J36i45ř90í 73F46o60g87e63l
Nenávist je špatným rádcem. I pro psaní.
A ne. Nebudu litovat restaurace, která prodává smažák za 300 nebo která platí zaměstnance tzv. bez papírů. Taková ať se klidně z trhu pakuje.
O15d63s17t29r72a86n89ě86n88ý 66U42ž77i86v24a35t87e21l
S88l97a35v35o79m60í57r 76B25e60n68e26š
Kritizujete odborové organizace, že mlčí.
Ale mně nenapadá, co by teď mohly dělat.
Největší zbrň v rukou odborových organizací je hrozba stávky. A jak by mohly něčím takovým hrozit teď, když všechno je stejně zavřené?
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3430x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
