Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Ráda jsem si Vás přečetla i nasytila se;-)R^

1 0
možnosti
ŠM

řídká polévka- u nás se ráno na Štědrej den, vařila couračka (bílá zelná) a brambory ve slupce... kdo měl hlad,tak si ohřál,nalil a oloupal a přikusoval tu vařenou bramboru...vánočka byla k snídani a pak kolem páté hodiny, aby děti neměly hlad... no a kolem osmé večer, zasedáme ke štědrovečernímu stolu...je brsál,smažený kapr,kapr v rosolu, rybí polévka, po večeři káva nebo čaj a cukroví..a pak, pak zazvoní.....

0 0
možnosti
JS

Díky za psané pohlazení! :)

2 0
možnosti
PK

No , letos bude premiéra, zustaneme přes svátky jen s pejsanem,ale snad to nějak zvládneme. Řízek a salát bez problému a pokud někde vyloudím porci kapra tak to bude fajn,když né stačí i to. Místo nadílky se půjdeme večer projít a budeme se asi brouzdat v dešti, sněhu asi nebudeR^

1 0
možnosti
Foto

Krásně napsáno ač jste asi neslyšel o výboru JRS Ireny Fuchsové :) Karma.

0 0
možnosti
Foto

Dobrý den neslyšel. Měl bych?

0 0
možnosti
Foto

Jsem z Prahy a otcova famílie pochází z jižní Moravy a nepamatuju, že by u nás kdy na vánoce bylo cokoliv z ryby. Takže za mě salát a řízek.

2 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3383x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik