Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RP

Živé květy a Pitralon;-D každoroční dárek nás dětí rodičům. Jen se střídaly konvalinky , fialky, karafiát... Vidíte my jsme zase pravidelně jezdili před

svátky nakupovat z krajského města do Pu..

0 0
možnosti
Foto

Stačil mi začátek a dál jsem nečetla, protože pokroucená fakta a politika za každou cenu.

Jestli vám někdo vtloukal v osmdesatkach dědu Mráze, tak jste asi musel pobývat mezi kovanými soudruhy, tak tedy mně ne. Normálně se chodilo na půlnoční, hrál se Jakub Jan Ryba a Vánoce se všeobecně nesly ve znamení Ježíška...

Dneska čepičky Santa Klause A Santa všude...

0 1
možnosti
Foto

Podívejte, já pocházím z Jaroměře a tam to tak bylo. Třeba to u vás bylo jinak a to je dobře. Ano, na půlnoční se chodilo, ale to bylo asi tak jediné. Nám vtloukali do hlavy dědu Mráze. Tak to prostě bylo. Vám je asi hodně smutno po bývalém režimu, že? Díky Bohu, že mě ne. Hezké svátky.

1 0
možnosti
  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3389x
Jmenuji se Radek Pálka a vítám vás na svém blogu o vaření, kuchyni, gastronomii a tak obecně.

Jak to začalo.....

Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-). 

Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila. 

Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-). 

Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit.  Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.

Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád.  A z nutnosti je životní láska.

Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.

Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník. 

No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem. 

Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík. 

Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.

A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.

www.sefkucharuvdenik.cz

Seznam rubrik