Diskuse
Kam zmizeli číšníci?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
B42ě93l53a 98H55o16r49á14k47o37v40á
Tohle proběhlo už dávno na západě. Prostě o víkendu nechce nikdo dělat a hosté si musí řádně připlatit.
Ti schopní od nás už léta dělají za zcela jiné peníze venku
V54o91k53o45u31n 27V95l13a13d97i58m84i16r
Kam zmizeli? Odpoved je dost jednoducha. Mnozi do Nemecka a Rakouska. Snad ve vsech restauracich do 200 km od ceskych hranic se domluvite cesky.
Zrejme maji nejen vic penez, ale i lepsi pracovni podminky. Koncem kvetna jsme byli se znamymi na obede U zlateho lva v Cham.
Kdyz jsem znamym prekladal jidelni listek vsimla si toho servirka a prinesla jeste jeden v cestine. A kdyby bylo neco nejasne ze rada vysvetli.
A pri placeni jsme se trochu zapovidali. Ona zije v Nyrsku a vyplati se ji denne dojizdet tech asi 50 km.
R55i87c42h33a38r71d 54T51l25u20š52t59í34k
Češce se vyplatí dojíždět denně 50 km do německé práce, na druhou stranu zase k nám do kvasinské škodovky dojíždějí denně Poláci třeba i 80 km. Prostě se to vyplatí.(o stovkách Moraváků tamtéž ani nemluvě)

F94i50l45i89p 71V29r60a20c43o83v18s47k52ý
No, zrovna minulý týden jsem seděl s kamarádem, šéfkuchařem jedné z nejfrekventovanějších, možná nejfrekventovanější plzeňské restaurace vůbec a kus pravdy v jeho tvrzení, že mají skoro nulovou fluktulaci personálu prostě proto, že se k tomu personálu jak na place tak v kuchyni prostě nechovají jako č...i, taky je. Řada těch, kteří kolem pořád nemají si to neuvědomuje.Ač samosebou vím, že někdy i super chování k personálu může být málo.
O66d73s26t75r74a81n87ě38n81ý 11U85ž96i19v71a77t75e86l
L29a27d21i65s92l90a86v 48H10n35y90k
Ještě jeden problém vidím v resturacích, týká se to hlavně větších měst.Hraje tam příliš hlasitá hudba.Když jsme chtěli po číšníkovi, aby ji ztišil, odpověděl:"Ale hosti si to přejí."Jenže když jsme u stolu jen čtyři a nikdo v reaturaci není, tak proč nevyhoví?Nechodíme s přáteli do restaurací, abychom na sebe museli křičet,protože přes hlasitou hudbu se normálně nedomluvíme.
Z těchto restaurací jsme už odešli (už se tam nikdy nevrátíme) i když jsme si třeba už objednali jídlo či pití.
A tohle by také měli majitelé zohlednit.Mladým lidem možná ta hudba nevadí, my starší nad padesát let, máme raději ticho.
P14a76v67e50l 86K65a66m60a19s
Souhlasím s vámi. Mám rád, když obsluha v restauraci je příjemná a umí. Mnohokrát jsem říkal, že je obdivuji za to, jak dokáží být pozitivní i když jsou zákazníci prudiči. Celý život jsem “jen” zákazník, ale myslím si, že hlavní problém tkví v systému minimální mzda + zbytek bokem. Nemocenská, důchod, pracák .... vše je potom o pár korunách měsíčně. Vám karma.
O44d63s84t16r61a22n49ě59n91ý 62U57ž81i43v55a64t90e35l
L86a72d81i39s37l74a56v 96H33n15y42k
S těmi číšníky je to sporné.V několika hospodách mně přinesli podměrečné pivo.Když jsem ho chtěl dotočit, tak číšník pivo odnesl, dal pod pípu a jak natáčel nová piva, tak z těch kapek pak bylo moje pivo s mírou.Přinesl mi ho, ale bez pěny.Co jsem měl reklamovat?Pivo bez pěny nebo pivo s mírou?
V jiných hospodách mě řekli: "To dojde."Tak jsem odpověděl, že jim za to pivo dám méně peněz také s dovětkem, že to dojde.Pivo sebrali a nové už nepřinesli.
Mám kamaráda elektrikáře, který natahuje v domácnostech dráty.Tak jsem mu navrhl aby také o centimetr dával kratší dráty s dovětkem, že to dojde, protože teplem se dráty roztahují.Smál se a říkal, že by už jako elektrikář skončil.
Jak je tedy možné, že v jednom povolání lze šidit zákazníka a v jiném ne?
M44i19l52a14n 26Š66v51o65r42č15í13k
Už je to pár let, co jsem viděl u nás v hospodě kdy si host dal pivo. Evidentně dostal pod míru a tak pivko reklamoval. Odpověď číšníka,,to dojde,,. Dobře, pivo vypil a při placení dal o 2 Kč méně a odcházel. Číšník: to je málo!!! Host: To dojde!!!
M80i51r36o55s46l77a18v 69B30u13č58e61k
Výborné pojednání se znalostí - okusím se doplnit. Jistou dobu jsem i pracoval u MHD a řešil stížnosti na řidiče. Na dotaz - V jakém oboru vlastně pracuješ? Byly různé odpovědi - Nicméně NIKDO nesdělil, že jde o sféru veřejných SLUŽEB ... !
Bylo patrné, že přetrvává vkomponovanost = Já velím, určuji podmínky, bezvýhradně se podrobte. Po r. 1989 se změnilo i chování cestujících. Více suverenity, nicméně i agrese. Jasně se prokázalo, že jde o střet zcela nepřipravených ! Říkám řidiči, že SLUŽBY - Jsou od slova SLOUŽIT. Přestože je v právu - nemůže své Ego nastavovat proti jinému, i tupému Egu. To nic neřeší, pouze eskaluje konflikt. Musí se upozadit a volit jiné, mazané prostředky. Vzpomněl jsem podobenství - Jeho vlastnictví restaurace ... !
Že pravděpodobně x tý host se opije, pozvrací mu a rozbije WC + uteče bez placení! Zejména starší pracovníci to nebyli absolutně schopni pochopit. Doba prokázala, že toto - "Minimum psychologie", se dostalo jako trvalá součást školení! Včetně nácviku modelových situací! Ten princip je jasný - Služby, jako obor velice těžký - Vždy je tam PRVOSLEDOVÝ činitel - Číšník, řidič, který bude nátlakován. Nesmírně záleží právě na něm - jak situaci a výkon těžké služby unese. Právě ON tvoří základ obrazce a dojmu firmy celé! Pochopitelně to vše - Dělá za malé a srandovní prachy ...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3427x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz