Diskuse
Kam zmizeli číšníci 2
Děkujeme za pochopení.
J85a32n 33R51á74ž
Co s tím, když naštvat (za přiléhavější slovo mi admin zakáže diskuzi) a prudit každého je lidským právem .
Ale na druhé straně je nekvalifikovanost personálu i v tak zvaných "zážitkových restauracích" někdy opravdu zarážející. Oběma stranám nezbývá, než být opravdu hodně asertivní.
M37i92l13a50n 82S61t32e53h77l44í44k
Máte pravdu, ale určité výhrady k textu mám. Například váš (podprahový) despekt k tomu, že jídlo má vypadat dobře. To je snad samozřejmé i bez toho, jestli si ho někdo fotí, nebo ne. I když nejsem zastánce focení jídel v restauraci, nemyslím si, že je to hlavní příčina toho, že jídlo je studené (za těch pár sekund určitě nevychladne). Ale jinak dobře a vtipně napsané.
E64v85a 41H34a45s30n96í89k81o91v11á
Každá práce s lidmi v pozici zákazníka je náročná a stačí jeden idiot, aby zkazil den. Nicméně nevinný host, který pak slouží jako léčebna frustrace, půjde příště jinam. A za pomocí hodnotících portálů podnik náležitě pomluví.
Zákazník sice nemá vždycky pravdu, ale dokazování jeho nepravdy nestojí jenom ztrátu tohoto zákazníka, ale i spoustu dalších.
J36a75r93o90s20l77a76v 16R43i61e27s23s38n39e51r
Podnětný blog, ale neskutečně jej kazí ta mizerná slohová forma. Proboha, pane autore, proč za KAŽDOU větou děláte odstavcovou odrážku?!
R10o26m45a20n 22B48l11a89ž39e69k
Autore vy mi mluvíte z duše ani netušíte jak... Po 13 letech v restauracích jsem číšničinu pověsil na hřebík. Už jsem na to neměl nervy. Mám jen jedny.
P77e49t11r 36S61k92á83c35e65l
Dal jsem karmu. Ale nesouhlasím s tvrzením, že host nemá vždy pravdu. Tedy host, který je opravdu zákazníkem se vším všudy má vždy pravdu. Záleží na diplomacii hostitele, za něhož by se měl číšník a další personál vždy považovat. Souhlasím s autorem, že vztahy se jaksi pokazili. Ale ve všech oborech lidské činnosti se najdou metody jednání, jak pravil náš velikán:
"Na tisící podobu zla tisící najdeme lék" » J.A.Komenský.
B36e55d90ř51i53c75h 70D11v82o46ř72á12k
Číšník je v normálních provozech profese určená k likvidaci.V USa i Číně to již běží .V Česku musí pokračovat okrádání hostů,státu i číšníků,aby provoz vydržel fungovat.
H93a93n56a 96F72o46r80m87a87n73o13v61á
Je to hrozný. Dělám až příliš dlouho s lidma abych věděla, že je to ještě horší než je napsáno. Ale k tématu. Předchozí jsem nečetla, ale jinak jsem už viděla, jak si tyhle ezobiomatky klidně odloží použitou plenu do talíře a myslí si, že to číšník odnese a ani nemrkne. Použití přebalovacích koutků je sprostý slovo, hodit to do květinové výzdoby nebo pod stůl nebo do zmíněného talíře je lepší. Dobře mířený zásah číšníka je v tomhle případě jen a pouze dobro pro dotyčnou.
Š49á98r37k15a 16A10n34d38r13l73o24v27á
Nejlepší byli ti litajici smradi mezi stoly, zatímco rodice se dobře bavili. Po mém upozornění, že je pro děti nebezpečné se mi motat pod nohama, když nesu tři horké polévky, sice na 5 minut děcka zahnali sednout, ale za chvíli bylo vše při starém.
J53i38r87k55a 12M46a77s62a51ř39í12k
Hodne jsem se pobavil. Presne tak to bohuzel opravdu je. Spolecnost je v moralne uplne v haji, lidi si niceho nevazi, rodice jim od mala vtloukaji do hlav, jaci to jsou borci a ze nemusi nic dodrzovat a pak se deti ve veku 30 let divi, ze s nimi slusny clovek nevydrzi v jedne mistnosti.
Prectu si i prvni dil :-)
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz