Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
I62v21a41n14a 47L51a25n75c45e
Ani omylem. Za ní nejdu. Co kdyby mimo idiot a stupid znala ještě i jiná mezinárodní slova?!
Nemůžu se přestat smát, prořehtala jsem se celý váš článek. 
R57a49d25e33k 38P29á87l47k44a
Děkuji. Tenkrát to tak veselé nebylo, ale teď jsem se řechtal i já, když jsem to psal. 
J62a98n26a 96S63l96a15n56i37n51o56v34á
Líbí se mi Vaše vyprávění včetně toho, že když už té kaši vězíte, snažíte se z toho vylízat! :)
Stěžovat si umí každý, ale s nadhledem pojmout ne příliš úspěšné události, to umí málo kdo. A Vy mezi ty "málokdy" patříte :)
R24a67d38e47k 65P56á40l31k91a
Děkuji. Samozřejmě to nebylo jednoduché a počkejte, co se mi teprve stalo v té Americe. Telefonní karta, to je zatím jen sranda. A děkuji za komentáře. Vy píšete vždy. Je to milé a vážím si toho. Díky
P70e72t92r 27K34o71r42e85c48k39y
Za ten stres ale nakonec za skvělé vyřešení všech problémů by jste zasloužil medaily. Mám trochu podobné ,ale taky infarktové zážitky z mé první cesty do států. Například má žena bez znalosti AJ prošla přes imigračního během vteřiny a já se svou skvělou AJ jsem byl vyslýchán asi 15 minut,,a další a další, ale pak už jsem přivykl a stal se amikem
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3430x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz
