Diskuse
Food porno
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

F32i69l60i63p 57V73r79a94c34o75v17s85k26ý
Za mě jednoznačně ano.Nejde o to, jestli jsou víc než přínosem, nebo překážkou.Prostě jsou a musíme umět a naučit se s tím profesně žít.

F28i87l12i96p 70V58r37a74c68o49v37s45k45ý
p.s. vůbec nezpochybňuji, že jsou podvodnící s recenzemi, ale "u normálních" podniků, které potkává běžný uživatel na cestách se to děje minimálně.
P80e33t55r 22K21o95r23e91c77k50y
I přes kmetský věk a přirozenou lenost někam vyjet, se občas najde příležitost cosi slavit a potom si vybírám především dle jídelníčku a právě dle fotek interiéru a i jednotlivých chodů. Dosti mě odrazuje pokud na titulní stránce najdu nicneříkající blábolivý text o „vlídné obsluze, stylovém prostředí a nabídce, která uspokojí každého a je sestavována z těch nejlepších surovin naším mistrem šéfkuchařem“, pak raději pokračuji další nabídkou. Věřte či ne, ale i na vesnicích se dá najít i bez hvězdičky dobré menu a příjemná obsluha. No a jak vy doporučíte kritérium pro správnou volbu ...bo jste ho v textu nezmínil,,
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3426x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz