Člověk měl vždy sociální vazby, ty moderní jsou v něčem jiné. Stojíme na prahu úpadku vztahů, krize rodičovství? Jaké vztahy budou mít naše děti? Čeká vyspělé kultury úpadek ve prospěch méně vyvinutých, drsnějších a živočišnějších?
Potřeba úcty, uznání, přátelství, vztahu, rodiny, bezpečí, rozmnožování .... Jak si jednotlivé potřeby stojí v hierarchii potřeb dle názoru psychologa Abraham H. Maslowa lze najít na Wiki (viz zde). K uspokojení těchto potřeb je třeba zjevně nějaký sociální kontakt. Máme tak přeneseně i potřebu sociálního kontaktu, sociálních zážitků. Dnes, v době televize (u které si dopřáváme svou dávku emocí), telefonů a sociálních sítí (díky kterým jsme v kontaktu), jsou tyto potřeby uspokojovány relativně více, než tomu mohlo být v dobách minulých. Klesá tak hlad po jejich uspokojení, nebo se tak naopak rozdmychává jejich potřeba, posiluje se návyk? Snad zásadní je to, že v dobách, kdy nebyla televize, telefony ani internet, nebylo možné tyto touhy uspokojovat jinak než fyzickým kontaktem.
Jak upozorňuje například profesor Zimbardo, mnohé tyto potřeby uspokojujeme ve virtuálním světě, ubývá fyzického kontaktu a tak zákonitě reálných vztahů, tedy i příležitostí početí, a to aniž by klesla naše míra spokojenosti (pudila nás nespokojenost). Jak uvádí, rostoucí možnost uspokojení některých potřeb mužů ve virtuálním světě snižuje pravděpodobnost příležitostí uspokojit základní potřebu ženy, tedy mít rodinu a potomka. Co však ženy možná ocení, klesá tak asi i pravděpodobnost, že se jí nějaký muž zmocní násilím (je zvykem tvrdit, že to ženy opravdu nechtějí). Jak víme, muži nejsou zjevně stejné bytosti jako ženy, dle nových poznatků je rozdíl mezi DNA muže a ženy asi 10x větší, než mezi černochem a bělochem (totožného pohlaví).
Příroda (evoluce) pravděpodobně nepočítala s tím, že nějaký druh vyvine takové technologie, proto člověk (ani žádný jiný druh) není vybaven takovou skladbou potřeb, které by v takovém vnějším prostředí vedly k dostatečnému fyzickému množení se. Dostala se dnešní západní společnost k prahovým hodnotám?
Pokud mají dnešní zralé ženy problém najít partnery na dlouhodobý vztah (viz např. zde) s muži, kteří ještě vyrostli bez telefonu, internetu a sociálních sítí, kde se však tito muži už naučili své potřeby do určité míry uspokojovat, jak na tom budou dnešní mladá děvčata, která sama své potřeby sociálního kontaktu uspokojují stále více především na elektronické sociální síti, nikoli fyzicky? Pokud dnešní zralí muži uspokojují některé své přirozené potřeby u internetu, ač to pro ně není z dětství naučená samozřejmost, jak budou své potřeby uspokojovat dnešní mladí chlapci, kteří již vyrůstají do značné míry ve virtuálním světě? Co vyroste z vaší dospívající dcery, když vám dnes od počítače řekne: „Dnes je jiná doba, my mladí jsme zvyklí být v kontaktu“? Jaký oni mají kontakt? Jaké sociální návyky a dovednosti si vytváří? Nebyli bychom někdy spokojenější, kdyby se toulaly venku, než to jejich vysedávání u PC? Čeho se u svých dětí bojíme, jsou naše obavy (plynoucí z vašich osobních zkušeností a naučených hodnot) opodstatněné v dnešním světě? Jsou to zdravé obavy?
Jaké budou mít dnešní děti sociální návyky a dovednosti v dospělosti, po zbytek života? Jak budou navyklí uspokojovat své přirozené potřeby a jak se to promítne do pravděpodobnosti vzniku vztahu a rodiny? Jaké to budou vztahy, jak budou takové rodiny funkční z hlediska výchovy další generace? Jak budou jedinci navyklí hledět do monitoru pečovat o malé děti mající reálné fyzické potřeby? Lze očekávat ještě vetší pokles populace, nové dosud nepoznané sociální fenomény a problémy? Čeká všechny „vyspělé“ kultury úpadek ve prospěch méně vyvinutých, tedy drsnějších a živočišnějších? Ona možná tato planeta už ani víc technicky vyspělých lidí dlouhodobě uživit nemůže, tak takový vývoj lidské společnosti asi nepředstavuje nic špatného. Ostatně ono veškeré dobro a zlo je relativní (což nekoresponduje s Biblí, jelikož ta je antropocentrická, není nestranná).
