Všichni, kdo čtou tyto řádky mají jednu společnou zkušenost. Všichni kdo umí číst ji mají. Je to něco ...
Narodili jsme se a někdo o nás pečoval, z našeho úhlu pohledu bezbranného slabého novorozence byl silný, vševědoucí, milující. Bez tohoto rodičovského programu bychom neexistovali, není to naše svobodná volba, je to živočišné nutkání, pud. Toto je společné všem živočišným druhům, kteří pečují o svá mláďata.
Tu zkušenost mají všichni, o koho se někdo po narození staral, proto se dožil dospělosti.
Ta prvotní zkušenost - existence někoho milujícího, silného, vševědoucího kdo nás chrání a miluje, ta je všudypřítomná od počátku našeho vnímání a uvědomování si. Byli to rodiče, nebo pěstouni, my však vnímaly tisíckrát denně jen tu jejich moc, lásku, porozumění. Tu zkušenost mají ji všichni, o koho se někdo po narození staral, o koho nebylo postaráno, ten nežije. Tuto zkušenost mají všichni, kdo se dožili dospělosti. Máme ji všichni někde hluboko v sobě, od počátku našeho bytí, našeho uvědomování se sebe a světa. Máme ji všichni hluboko v paměti, je vzdálená, má velice mnoho složitých individuálních asociací a nelze ji přesně identifikovat, spojit s něčím konkrétním. Je to kmenová zkušenost, avšak naše vnímání světa v dospělosti se pohybuje v nejvyšších patrech košatého stromu mysli, samotný kmen toho stromu je vzdálený, je nedosažitelný přímo. Ta zkušenost, ten pocit, že existuje něco silného, milujícího, něco na čemž to vše stojí, něco co všemu dává smysl, ten je nám všem společný.
Ten neuchopitelný pocit někde v nás najednou začne mít konkrétní uspokojivou podobu.
Když pak někdo přijde s ideou, s konkrétním pojmenováním toho co všichni máme někde v sobě, že ten silný, vševědoucí a milující se jmenuje Bůh. Předloží nám konkrétní propracovaný příběh, mluví o něm podobně mnoho lidí v našem okolí, pak je těžké tomu neuvěřit. Zdá se samozřejmé, že tento Bůh existuje. Ten neuchopitelný pocit někde v nás najednou začne mít konkrétní podobu, příjemně nás to spojuje s lidmi oko, potlačuje pocity nejistoty, udržuje plamínek naděje, udržuje sílu a klid v duši, nehledě na to, že příčina toho neuchopitelného pocitu v nás je jiná. Teistická víra je rafinovaná sociální duševní nákaza, příjemně uspokojující podvrh. Bůh je iluze, který usnadňuje život. Bůh je produktem člověka, podobně jako peníze (bez člověka neexistující pojem) a podobně člověka ovládá, pohání, uspokojuje...
