15. květen je Dnem linky 155. A tak mi dovolte pár slov k pražské záchranné službě - organizaci, která letos slaví 160 let od založení. Jak si stojí v kontextu světa, Evropy, Česka? A co nového chystá? Třeba víc žen záchranářek...
Pražská záchranná služba je evropskou, ne-li světovou jedničkou v kvalitě a rychlosti poskytované zdravotní pomoci. Nové sanitky i výjezdové základny, navýšení počtu zaměstnanců, krizová připravenost, zachování rekordní dojezdové doby: to vše je součástí plánované strategie rozvoje Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy na roky 2017 – 2021.
K pacientovi se pražská záchranná služba dostane přibližně za 8 minut po zavolání na linku 155, přičemž zákonný limit je 20 minut. Náklady na jeden výjezd přitom dosahují republikového minima - tak dobře hospodaří. Mají plné stavy (svého času poddimenzované, nutno podotknout) špičkových lékařů či výborně proškolených záchranářů a dispečerů. A to i díky sofistikovanému systému vzdělávání s důrazem na kvalifikaci, celoživotní vzdělávání a kontinuální výcvik. Denně vyjíždí ke třem stovkám případů, často zachraňují životy prostřednictvím instruktáže po telefonu – mimochodem telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace byla v Praze systematicky zavedena v roce 2002, jednalo se o jedno z prvních pracovišť svého druhu v Evropě. Pražané mnohdy ani nevědí, jaké mají štěstí, že bydlí právě v české metropoli. Záchranka nad nimi bdí skoro jako anděl strážný, statistika úspěšnosti resuscitací ji opět řadí ke světové elitě.
Pražská záchranná služba, jejíž kořeny sahají do roku 1857, má v současnosti 19 základen a 65 vozů. Aktuální stav včetně personálního zajištění postačuje pro běžný provoz. Jenže! Dosavadní počty členů výjezdových skupin i množství základen a technické vybavení připouští jen omezené rezervy pro případ mimořádné, krizové situace (teroristický útok, povodně apod.). Na Magistrátu jsme proto ve spolupráci ze ZZS vypracovali plán postupné obnovy sanitních vozů. V čem spočívá? Ta nejstarší vozidla (250 tis. najetých km, stáří cca 6 let) budou dál sloužit, ale jen jako náhradní při výpadku u běžných oprav novějších vozů, a každý rok se nakoupí 15 nových. V roce 2021 by tedy záchranka měla disponovat 80 moderními sanitkami. Koho by zajímala cena: v současnosti hovoříme asi o 4,7 milionu korun za sanitku. Oproti starším modelům budou ty nové těžší a lepší o strojní nakládací systém transportních nosítek, rozvody anesteziologických rajských plynů, komunikační systém a další technické vymoženosti, které zvýší komfort a bezpečí pacientů i záchranářů.
Zdůrazňuji, že podmínky pro uspokojivé výsledky záchranky jsou stále těžší, pražský provoz houstne, aglomerace rychle roste. Vedle nové administrativní budovy záchranka potřebuje další výjezdová místa. Podle ředitele MUDr. Petra Koloucha by byl optimální počet základen 25 až 26. Krůček po krůčku se k tomuto číslu, věřím, dostaneme. Letos otevřeme stanoviště u ruzyňského letiště a v Průběžné. Dále to bude např. ulice Argentinská, Radotín, Modřany…
Do roku 2021 by se měl navyšovat také počet zaměstnanců – lékařů, zdravotnických záchranářů (a nově též záchranářek), řidičů, operátorů, vrchních a oblastních sester, dělníků. Celkem půjde o bezmála 100 lidí navíc.
Na závěr bych rád zmínil jeden ze zajímavých pilotních programů pražské záchranné služby - zpětnou kontrolu pacienta. Co to znamená v praxi? Ani poté, co se jedinec dostane z péče záchranky, ta o něj neztrácí zájem a monitoruje vývoj jeho zdravotního stavu. Taková zpětná vazba pomáhá v systematickém vylepšování postupů a metod.
Přes to všechno nám všem přeji, abychom záchranku - pokud možno - vůbec nepotřebovali.
