Znáte frontu? Tedy ne frontu (a ani frondu; a ani FIFO), jako linii rozmístění vojsk, ale jako řadu osob, která na něco civilního čeká.
Tahle dnes nevídaná kratochvíle byla po dlouhá desetiletí součástí života československé socialistické společnosti. Dalo by se říci, že fronta byla součástí řešení zásobování rodin. Mnohdy se stávalo, že o úspěšnosti při získávání jídla a jiného materiálu rozhodoval počet členů domácnosti, který danou frontu obsadil (u nás 4 osoby; u sousedů katolíků jich bylo 5). Jedna z mých frontových vzpomínek je dnes úsměvná, ale pro 13-letého mladíka to byla černá můra, když jsem stál ve frontě u drogerie na vložky (maminka byla, milosrdná napsala mi ta slova na lístek).
A co dnešní fronty? Ty jsou zpět a dle jejich postupného rozšiřování se domnívám, že jsou součástí chytrého řešení "řešení pandemie čínského viru". Dále uvedený postup se začal objevovat nenápadně, ale s vojenskou přesností (v pravou chvíli). První vlaštovky se objevily v situacích, kdy lidé se žádankami začali postávat ve frontách u odběrových stanů. Příkladem dobré praxe je skutečnost, že tyto fronty se udržují dodnes a čísla stoupají. Dále se nám fronty rozšířily i do maloobchodu, kdy bylo nutné vyčkat, až si senioři nakoupí (to bylo, tím se nestrašme). Další fronty nám začaly vznikat před úřady všeho druhu, protože stát zapomněl tak nějak definovat právní prostředí v době nouzového stavu. Nyní se chystáme na nové druhy front a dnes už tu byly první zárodky, když přítelkyně postávala s místními seniorkami (dámy řešili mládež, nechodí do školy a berou drogy a to všechno podporuje stát) před sámoškou a čekaly, až se uvolní košíky (počet je regulován).
Malá úvaha na konec! Vytváření front je zcela jistě součástí chytré karantény, jejímž řízením se zabývají celá řada armádních specialistů. Předpokládám, že mají více fantazie a kreativity než ti předlistopadový lidový armádní specialisté i když ty fronty mě přesvědčují o opaku.
