Mám hledat pastelky?

Už druhý měsíc nedokáži přimět svou chvilkově nevyužitou rozumovou kapacitu, aby se nezabývala snahou o hlubší pochopení povolebních dějů právě probíhajících na české politické scéně.

Pokud se týká nováčka ve vrcholné politice – strany Věci veřejné – a jejích průkopnických stranických internetových referend, zde pouze předběhla dobu. Za pár let budou veškeré volby probíhat podobným elektronickým způsobem a nikoho to již nepřekvapí. Je ke smůle Věcí veřejných, že tento volební princip zavádí jako první a poněkud „lokálně“ pouze v rozsahu vlastní strany.

Vedle uvádění nových stranických principů strana Věci veřejné do politiky vrhá i nad zvyklosti vysoké množství nových tváří. Není proto divu, že většina současných diskutabilních faux pas pramení právě od nich. Snad především také díky tomu můžeme být svědky momentů, kterých by se zkušený politický matador (terminologií zástupců zmíněné strany „dinosaurus“) nedopouštěl přinejmenším tak zhusta, jak se to daří nejvyšším představitelům VV.

Buďme velkorysí a přejděme pouhou zmínkou politicky (až nezákonně) smolný výrok samotného předsedy strany a nyní i ministra vnitra Radka Johna, který během nejmenovaného diskuzního pořadu na veřejnoprávní televizní stanici hrdě prohlásil, že bude trvat na tom, aby nadále pozici policejního prezidenta nezastával komunista. Takto formulovaná informace je zcela zřejmě v rozporu se samotnou Ústavou ČR, když jde proti jejímu ustanovení o svobodě politického názoru. Budiž novému ministru omluvou, že se po upozornění ostatních přítomných ve studiu s ješitně defenzivním úsměvem ve tváři opravil – že prý měl na mysli výhradně pouze člena KSČM. Třebaže jde o slovíčkaření, bude si napříště stranický předseda muset na podobné sporné výroky dávat větší pozor.

Poněkud výraznější pozdvižení však hned po svém zvolení do ministerského křesla vyvolává jiný zástupce Věcí veřejných Vít Bárta. Podnikatelsky protřelý mladý muž zdá se býti zaskočený svou strmou politickou kariérou, či naopak zcela suverénním jedincem. Těžko soudit, zda jen nestíhá, nebo se snad ani nenamáhá s uváděním svých „mazáckých“ prohřešků do zákonu odpovídajícího stavu. Osobně se přikláním k druhé z možností. Dokladem pak může být Bártův postoj v otázce pojetí letošní letní dovolené. Přestože se ostatní členové vlády nejspíš podvolí též výzvě prezidenta republiky Klause, ale především pak potřebám řízení naší země, aby myšlenky na brzkou dovolenou pokud možno zažehnali, pan Bárta se bezprostředně po svém usednutí na ministerský post oddá týdenní zahraniční relaxaci v rámci své svatební cesty.

Ač jakkoli uznávám hodnotu manželského svazku se všemi jeho tradičními součástmi, tu dal pan ministr přednost svým osobním požitkům před očekáváním deseti milionů spoluobčanů. A nemožno nezmínit, že pro situaci by měla mít maximální pochopení i samotná vyvolená Víta Bárty, rovněž za VV zvolená poslankyně a místopředsedkyně sněmovny, Kateřina Klasnová.

A konečně ve snad mediálně nejzvučnějším současném případu v souvislosti s ministrem dopravy Bártou jde sice o drobnost nevýznamného společenského dopadu, leč o moment o to více vypovídající o možná až příliš liberální nátuře dotyčného. Pakliže vozí na kapotě svého výkonného supersportovního vozu jen malou samolepící nepředpisovou registrační značku, zde již nemůžeme hovořit o pouhém nováčkovském škobrtnutí, nýbrž o vědomém a trvajícím porušení pravidel, kde se jakékoli omluvy (či výmluvy) jeví jasně zbytečné. Tím spíše ty, které jako vysvětlení skutečně použil.

Ve sledu výše uvedeného je mi snad jen mírně líto, že posledně jmenovaný přehmat novopečený ministr dopravy stejně suverénně neinterpretoval coby praktický test účelnosti zavedení nalepovací registrační značky individuálního provedení mezi zákonné možnosti českých motoristů. Ale co není, může teprve být. Jen tedy nyní váhám… Měl bych snad začít hledat ostré nůžky a pastelky?