Je třeba zaplatit Mareše!

Hned v úvodu se omlouvám za rádoby humornou parafrázi titulu českého filmu a nyní i muzikálu (Je třeba zabít Sekala… resp. Davida!), takto však jako premisa následujících řádků poslouží optimálně výstižně.

Současným dnům vládne neslavně pověstná okurková sezóna, proto se ani já ve svém prvotním psaném počinu zde na blogu nechopím nijak zvlášť výživného tématu. Aktuální povolební vzruchy reagující na činnost čerstvě uskupené vládnoucí kompanie již vyřkly a okomentovaly mnohé. Pakliže nejsme, případně nebudeme spokojeni, nezbývá nám (vyjma defenestračních variant) než vyčkat do voleb příštích. Mé zamyšlení cílí na jev neméně současný. Leč náš případný osobní nesouhlas s ním nemáme šanci zúročit ani při oněch zmíněných volbách. Notoricky známými slovy klasika: Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit – je to však jediné, co se proti tomu dá dělat.

Jedna z tuzemských komerčních televizních stanic nám chystá podzimní program. Jako vždy půjde dle jejích slov o neoddiskutovatelně největší show v českých luzích. Událostí nás opět provede – jak jinak – Leoš Mareš. A tak se už nyní v dostatečném předstihu tetelíme nedočkavostí, až uslyšíme znělku a hned po ní snad nám momentálně nejznámější mediální hlas moderátora. Tedy, přiznám se, mně ona nedočkavost až tak výrazně dech netají. Ačkoli… Být o nějaký ten rok mladší a v dívčím těle, nevím, nevím…

Nic naplat – Leoš Mareš táhne. A kdo táhne, tomu se platí. Budeme napjatě očekávat, zda se Leoš v jedné ze svých univerzálně ironických poznámek zmíní, jak dobře je za svůj bravurní výkon finančně ohodnocen. Což o to, honorován bude jistě dobře, otázkou však zůstává, je-li samotný Leošův moderátorský výkon natolik bravurní. Ruku na srdce – jak se vám Leošova práce líbí? Máte rádi jeho projev? Baví vás jeho ostrovtip? …Odpovědi vám nepodsouvám!

Bylo by jistě zajímavé mít po ruce nějaké odborně zpracované pojednání o kvalitách dnešních moderátorských tváří, jimž Leoš Mareš jasně dominuje. My, prostí konzumenti mediální zábavy, můžeme jen vyslovit svůj názor. A můj je takový, že každý je nahraditelný.

Jistě, polovina úspěchu této profese tkví v psychické odolnosti. Není snadné postavit se tisícům očí v sále, dalším statisícům či milionům před televizními obrazovkami a mluvit. Navíc vědět, co říkat. Žádný učený z nebe nepadá a ani Leošovy začátky zaručeně nedosahovaly dnešní rutiny. Jsem přesvědčen, že odvážlivců odhodlaných jít v Leošových šlépějích by se našlo nemálo. A snad i verbálně pohotových a vtipných. Ba dokonce, jak mám občas šanci odhalit v pořadech „menšího významu“, které Leoš neuvádí, jsou na světě i další moderátoři, kteří svým moderátorským plenám už také odrostli. Přesto Leoš i nadále zůstává nepsanou v penězích se utápějící tuzemskou speakerskou jedničkou.

Žijeme v komerčním světě. Týká se všech lidských činností. Některých však více, jiných méně. Místy mě přepadne i chmurná nálada při myšlence, proč se já a „pár“ dalších musíme pro nějakou tu k životu nezbytnou kačku tolik lopotit, když hvězdám svých oborů stačí třeba jen otevřít pusu, kopnout do balonu, či precizně odpálit míček, aby jim tento jediný zdařilý profesní počin, při kterém jim mnohdy ani nesklouzne pramen vlasů více do čela, zvýšil disponibilní účetní zůstatek o sumu, které se mnozí z nás nedoberou ani mnohaletým vytrvalým úsilím.

Dejme tomu… Takový golfový hole-in-one není samo sebou a přes nezbytnou dávku štěstí mu jistě předcházejí léta odříkání a stovky mozolů při tréninku. Moderátor by asi měl před výstupem procvičit správné frázování a dikci, aby byl jeho výkon profesionální. Ale cožpak takové vodovodní či elektrické vedení v domě nebo střecha na něm nevyžadují důkladné profesionální zhotovení? A kdo bývá po odvedení svého profesního výkonu více znaven? Golfista, moderátor, či instalatér nebo pokrývač? Prostou dedukcí lze odvodit, že odtud princip hmotného hodnocení lidských výkonů rozhodně nepochází. A vysvětlujte pak takovému pokrývači, který právě úpí bolestí, když si kladívkem přiklepl palec, že kdyby se v mládí lépe učil, mohl být jako Leoš Mareš moderátorem, mít zdravé palce a na kontě miliony…

Á propos, rutina… Byla snad ona za ústupem někdejších televizních hvězd formátu Jana Rosáka či Petra Novotného ze slávy? Tehdy to byly jejich roky, jejich éra. Proč už není? Že by snad svou práci zapomněli? Nejspíš nikoli. Přestože nejsem v daném tématu znalcem, soudím, že se během let pozměnilo divácké spektrum, pro které dnešní televize vysílají. Už to není tak široké pole, které se po zoufale strohé programové nabídce předrevolučních časů v průběhu devadesátých let po zrodu soukromých stanic oddávalo televizním „orgiím“.

Říká se, že dnešní divák je náročný. Je nabažen a není snadné jej zaujmout. Produkce vymýšlejí nové a stále mohutnější projekty, jen aby dnešního zhýčkaného diváka přilákaly k obrazovce. Moderní pořady musí být cool, napěchovány akcí, konzervatismus v nich již nemá místo. Moderní obsah si žádá i stejně moderní moderátorské tváře. Leoš nás prý zaručeně nezklame.

Leoš Mareš je mladý a ve svém Ferrari jezdí jistě bezpečně. Můžeme být bez obav – vydrží nás bavit ještě dlouho… Tak si jen říkám, měl jsem úvodní titulek až tolik parafrázovat?!