Ten zfetovaný grázl, co zabil policistku..

Nedávná smrt policistky je ukázkový příklad hrdinství jednotlivce, které muselo napravovat selhání systému, který dnes v ČR platí. Kdybychom totiž měli na grázly pořádný bič, nikdy by se nic takového nemuselo stát.

Jde o registr přestupků, který v roce 2010 prosadily Věci veřejné do koaliční smlouvy, a ministerstvo vnitra na něm začalo pracovat hned po mém nástupu do funkce ministra. Mnou navrhovaný princip fungování registru přestupků byl jednoduchý podle hesla 3X A DOST. Měly být evidovány vybrané přestupky, zejména proti občanskému soužití, veřejnému pořádku či proti majetku. Při třetím totožném přestoupení zákona v průběhu dvou let by se již jednalo o trestný čin. A za trestný čin se může jít sedět. Zatímco dnes za přestupky, i když je jich 11 v kuse, ne. Poté co jsem byl vytlačen premiérem Nečasem z ministerstva vnitra a ministr financí Kalousek oznámil, že dohoda o navyšování rozpočtu MV o půl miliardy každý další rok počínaje rokem 2012 byla učiněna se mnou a pro nového ministra Kubiceho neplatí a poté co si to ministr Kubice nechal líbit, chyběly na registr přestupků finanční prostředky. Vnitro se tedy úkolu zprovoznit registr přestupků zbavilo. Předalo ho ministru Pospíšilovi na ministerstvo spravedlnosti. A pak už se nestalo nic.

Nebýt téhle smutné historie, toxikoman, který zabil policistku, už dávno seděl ve vězení. Jen proto, že registr přestupků dodnes nemáme, mohl feťák, který měl 11x zakázáno řízení nadále sedět za volantem a ohrožovat své okolí.

Proti „nevinným“ přestupkům je, kvůli špatně nastavenému systému, policie dodnes bezzubá. Místo tvrdého postupu proti lotrům tady máme pravidla nastavena tak, že se nám mohou grázlové otevřeně smát do očí.

A nejde zdaleka jen o registr přestupků.  Celý systém uplatňování spravedlnosti, nebo spíš nespravedlnosti, je nastaven v neprospěch běžného spořádaného občana. Je nastaven tak, aby lotři, kmotry počínaje, zlodějíčky, nepřizpůsobivými a narkomany konče, mohli parazitovat na lidech, kteří ráno jdou do práce a večer se z ní vrací.

Přitom občané České republiky za svou práci, za své daně a za svou snahu nechtějí tak mnoho. Stačí, aby jim v práci nikdo nepřekážel a aby právní systém země, ve které žijeme, zajišťoval elementární bezpečí a spravedlnost.

Je pobuřující, když předevčírem zdrogovaný mladý zmetek, který měl už dávno sedět, nesedí a místo toho zabil policistku. Zahynula, když nás před ním chránila. A ještě se neví z jakého trestného činu vraha obvinit? Jestli je pravda to, jak o případu informují média – a nikdo to dnes nevyvrací – pak nebude-li obviněn z úmyslné vraždy, nedostane-li nejvyšší trest a nebude-li muset vším, co má odškodnit pozůstalé, nelze v tomto státě mluvit o spravedlnosti. Beztrestnost zločinců nebo nepřiměřeně nízké tresty jsou pak pobídkou pro grázly kolem nás, že si mohou dělat, co chtějí. Že jsme na ně prostě krátcí. A zločinci ničemu kromě síly bohužel většinou nerozumějí. Musí proto cítit, že zákon je v takovýchto případech tvrdý. A překročí-li ho, ponesou za to následky.