Vždycky mě dokáže rozesmát (a trochu naštvat), když někteří konzervativní lidé komiksy automaticky odsuzují jako brak či jako čtení pro děti a mládež.
Příklady komiksů, které jsou určeny dospělému čtenáři a nesou nějaké hlubší téma než souboj superhrdiny se záporákem, najdeme v zahraničí, ale i u nás v Česku.
Zmínit musím jeden z mých nejoblíbenějších komiksů Strážci od Alana Moora, kteří velice realisticky a bez patosu vyprávějí alternativní historii Spojených států, v nichž výrazně figurovali superhrdinové. Ve Strážcích najdeme prvek příběhu v příběhu, narážky na politiku, kulturu i filozofii. A konec vybízí k opravdu hlubokému zamyšlení. Kdo byl padouch? A kdo klaďas? A kdo bude hlídat ty, kdo na sebe vzali roli hlídačů?
A pokud se ponoříme do českého komiksového rybníčka, najdeme komiksy určené pouze dospělým – vzpomeňme si na Aloise Nebela – i komiksy, které něco řeknou všem. Jako příklad uvedu Obrázky z moderních československých dějin od Jiřího Černého a Lukáše Fibricha.
Obrázky – pozor, neplést s Opráski – vyprávějí českou historii od roku 1945 do roku 1989 a dělají to úžasně. Na tuhle knihu jsem čekal už řadu let. Zachycuje nejdůležitější události, ale neopomíjí ani pikantní zajímavosti a je naprosto nádherně ilustrovaná.
To je kniha, kterou si mládež třeba přečte kvůli ilustracím a nakonec si odnese i řadu znalostí (o Miladě Horákové, srpnu 1968 i Chartě 77), a dospělí se na ni podívají a začnou vzpomínat na Pana Vajíčka, na stavebnici Merkur a další drobnůstky, na které už třeba skoro zapomněli.
To je důkaz toho, že komiks může mít i mnohem důležitější cíl než jen pobavit.
