Nová kniha Johna Greena: První přátelé, první lásky, poslední slova

„Jdu hledat velké Možná,“ řekne sedmnáctiletý Miles a opouští rodinu i školu, aby začal s čistým štítem na nové škole. Tak začíná kniha Hledání Aljašky od Johna Greena. 

John Green je českým čtenářům dobře známý především jako autor bestselleru Hvězdy nám nepřály, zamilovaného příběhu dvou mladých lidí s rakovinou. Hledání Aljašky, ačkoliv v češtině vyšlo o půl roku později než Hvězdy, je Greenovou prvotinou. Nicméně už zde lze vidět autorovu nezaměnitelnou poetiku i smysl pro humor.

Hlavní hrdina Miles, jenž na začátku knihy odchází hledat velké Možná, se na nové škole seznamuje s partou dospívajících vyvrhelů. Proč jsou vyvrhelové? Protože čtou knížky a dlouhé hodiny se dovedou bavit o plánech do budoucna. Tihle snílkové pocházejí veskrze z chudých či nefunkčních rodin, chodí za školu kouřit, popíjet levné víno a číst si poslední slova slavných lidí.

Milese, z jehož pohledu je kniha vyprávěna, ovšem nejvíc zaujme nádherná dívka s neuvěřitelnou vervou do života - Aljaška. Už když Aljaška vypráví o původu svého jména se do ní hlavní hrdina zamiluje.

Myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán.

V knize Hvězdy nám nepřály John Green mladý pár vystavil tragédii. Podobně tomu je i zde, v Hledání Aljašky. Nejprve čtenáře rozesměje, potom rozpláče. Kniha je neuvěřitelně čtivá i díky vyprávění z pohledu mladíka, který nachází první přátele a první lásku, aby o vše vzápětí zase přišel.

Hledání Aljašky i Hvězdy nám nepřály popisují hrdiny, kteří nejsou dokonalí. Ale právě proto s nimi čtenář soucítí, fandí jim a baví se, když postavy své nedostatky využijí ke svému prospěchu. Podle mě by kromě dospívajících a dvacetiletých mohla kniha zaujmout i starší čtenáře, kteří si rádi zavzpomínají na studentská léta – není totiž ukřičená, ani zbytečně vulgární. V podstatě by se mohla odehrávat v 60. stejně jako v 90. letech.

Zajímavý je poprask, který po vydání kniha způsobila v USA. Spousta rodičů si stěžovala, že na obálce je dívka s cigaretou, a tak ji v pozdějších vydáních nahradila sfouknutá svíčka. U nás naštěstí politická korektnost ještě nedospěla do takového stádia, že bychom museli cenzurovat, co se skrývá uvnitř knihy (ano, nezletilí v ní popíjejí a kouří!), a tak si můžeme vychutnat obálku, jež skutečně koresponduje s obsahem.