Němý film má co říct i dnes!

Éru němého filmu dnes mají lidé (pokud jsou si tedy vůbec vědomi toho, že ta éra někdy byla) spojenou s čímsi exotickým a tajemným. Nejspíš za to může právě absence zvuku, díky které film působí jako pohyblivý obraz. Ale je němý film skutečně už dávno passé? Vždyť Oscara před rokem získal němý The Artist... Já a mí přátelé jsme se na této retro vlně svezli a pokusili se v Praze natočit němou grotesku.

Podívejte se, jak se nám to povedlo!

Nutno říct, že když natáčíte němý film, má to více výhod než nevýhod:

• nemusíte se trápit s mikrofony
• neřešíte zvukové ruchy okolí (můžete klidně točit romantické vyznání, i když vedle hučí traktor)
• herci mohou přehrávat dle libosti, protože to k tomu patří a absenci zvuku musí vyvážit výraznou mimikou
• horší kvalita videa se zakryje černobílým filtrem, navíc němé filmy už jsou dnes zpravidla v horším stavu
• herci nemusí příliš umět text (my jsme na sebe křičeli instrukce přímo během natáčení), stejně se tam dá mezititulek

Ale i tak to nebyla procházka růžovým sadem - jakožto hlavní tvůrce a producent jsem musel napsat scénář, sehnat herce, zorganizovat natáčení tak, aby to vyhovovalo všem, získat potřebné rekvizity. Ve střižně jsem se zase potrápil nad výběrem vhodného hudebního doprovodu a nad návazností záběrů.

Výsledná desetiminutová groteska nazvaná Ráďa v Praze ovšem stojí za to. Když jsem ji promítal na předpremiéře pro štáb, všichni se smáli na správných místech, žasli, když spatřili udivený výraz cameo hosta (ano, přemluvil jsem významnou osobnost českého veřejného života, aby si zahrála s námi!) a na konci se smáli a tleskali zároveň. Prostě paráda. 

Doufám, že pobaví i vás. Koneckonců věřím, že němý film má co říct i dnes.