Kdyby HBO psalo knihy, vypadalo by to takhle

V době všudypřítomného sexu a násilí je možné zaujmout pouze… větším množstvím sexu a násilí! Jednoduchý princip, na němž vystavěly svou produkci kabelové stanice jako HBO nebo Starz nemusí být pouze na škodu. HBO systém krve a sexu (a taky incestu) využila v oceňované fantasy sérii Hra o trůny, druhá zase výstřiky krve (a jiných tělních tekutin) lákavě naaranžovala v seriálu Spartakus: Krev a písek. A zdá se, že tento trend pomalu dorazil i do literatury.

Padesát odstínů šedi si o onu pověstnou televizní hvězdičku, která označuje pořady vysílatelné až po 22. hodině, vyloženě říká. Však ji také nakladatelství Albatros využilo při propagaci. V těchto dnech Knižní klub vydává knihu Anděl Apokalypsy od německého spisovatele Hannse Kneifela. A ta by se také měla vyhnout očím dětí (a slabších povah).

Jakožto evropský spisovatel netrpí Kneifel americkou fobií z nahoty a sexu a otevřeně popisuje cizoložství, volné mravy a další radovánky renesanční Itálie, které jako by z oka vypadly rozpustilým příběhům z Boccaciova Dekameronu.

Itálie koncem 15. století prožívala zrovna zvláštní období střetu středověkého náhledu na svět s tím novým renesančním. „Černá smrt“ v Itálii i celé Evropě stále kosí lidské životy, na druhou stranu nastává velký rozvoj řemesel a umění. A právě do posledních čtyř let 15. století autor svůj román zasadil.

Nedaleko malého toskánského městečka Lucca se bohatý šlechtic Desiderio připravuje na konec světa. Desiderio, který se narodil s pohlavními znaky muže i ženy (úplně vidím HBO, jak by se vyžilo ve výrobě prostetik pro herce), je ochoten udělat vše proto, aby s kruhem nejbližších a nejvěrnějších Apokalypsu přečkal. Pomoci mu v tom má i kovář Sandro, který navrhne vytvořit pohyblivou sochu anděla. Během letních a zimních slunovratů se ale vždycky poblíž města objeví zvláštně znetvořené ženské tělo… Sériový vrah svými brutálními metodami trochu připomíná Hannibala Lectera (krev stříká mezi olivovníky, pinie a cypřiše – Starz by mohlo využít rekvizity ze zmiňovaného Spartaka) a jeho totožnost před čtenářem autor tají až do samého konce.

Detailní propracovanost prostředí knize velice sluší. Kneifel každé větě vtiskl vůni vína, balzamikového oleje a oliv. Očividně dobu pečlivě nastudoval, protože jeho podrobné popisy a detaily umožňují křišťálově jasný pohled na renesanci bez jakýchkoliv příkras či romantiky. Kdepak, kdyby kabelkovka psala knihy, vypadalo by to nějak takhle.