Jak se chytá ruský špion

Zapomeňte na létající auťáky, střílející pero nebo na přestřelky v alpských bunkrech. Jak zjistil americký civilista Naveed Jamali, ruského agenta nejlépe dopadnete na parkovišti za zapadlou restaurací Hooters v New Jersey…

Realita je někdy šílenější než sebelepší scénář. Všichni asi tak nějak podvědomě tušíme, že tajní agenti mají k Jamesi Bondovi daleko, ale že jsou až tak obyčejní… Nezastírám, že když jsem četl knihu Jak se chytá ruský špion, bylo pro mě trochu zklamání, že špioni jsou v podstatě obyčejní úředníci, kteří mají jenom trochu volnější pracovní dobu.

Ale vezměme to hezky postupně. Jak se chytá ruský špion je pravdivý příběh, který s pomocí novináře sepsal Naveed Jamali. Syn palestinských přistěhovalců do New Yorku více než dva roky vodil za nos muže s ruským přízvukem, který mu ve stodolarových bankovkách (nazpět nikdy nechtěl) platil za informace, k nimž se coby „člen delegace OSN“ nemohl dostat sám.

Naveed však od FBI věděl, že „delegát“ je ve skutečnosti ruský špion, a rozhodl se, že své vlasti pomůže ho dopadnout. A tak začaly zdlouhavé námluvy, které je radost číst. Naveed i Jurij, jak se muž jmenuje, totiž své role zdaleka nehrají perfektně. Naveed je obyčejný civilista, který FBI pomáhá z dobré vůle a touhy po dobrodružství, takže má přirozené tendence hrát si trochu na Jamese Bonda. Jurij je naopak příliš nervózní, roztěkaný, ale přesto až neuvěřitelně naivní. Interakce těchto dvou čtenáři nejednou vykouzlí úsměv na rtech.

„Vážně se teď špioni setkávají v McDonaldu?“ kroutí hlavou zklamaný Naveed poté, co ho Jurij požádá o schůzku v uniformní restauraci na předměstí New Yorku. Žádná skotská s ledem, ani martini „protřepat – nemíchat“. Jen cola, mléčné koktejly a sériově vyráběné hamburgery.

Když jsem knihu četl, často jsem jenom nevěřícně koulel očima, protože jsem nevěřil, že se to takhle mohlo stát. Je to skoro jako parodie na špionážní příběh. Kromě interakcí vypravěče s ruským špionem jsou rovněž vynikající dialogy mezi Naveedem a jeho „rádci“ z FBI. Agenti Terry a Ted jsou sympatičtí chlapíci, kteří Naveeda mají vést, ale zároveň s ním rádi žertují o špionských filmech a nejednou si zajdou na pivo…

Samozřejmě, humor a nadhled je jenom jedna tvář knihy. Nechci z toho dělat taškařici. Pořád jde o napínavý příběh, který se čte jedním dechem. Jsou tam i silné momenty – v hlavě mi utkvěl hlavně popis 11. září 2001 z pohledu šokovaného Newyorčana. Tyto vážnější momenty jsou humorem ovšem skvěle vyváženy, Jak se chytá ruský špion je skutečně výborně napsaná kniha. Šetřil jsem si ji a vždycky jsem se těšil, až si ji po návratu ze školy zase otevřu.

V zahraničí se kniha Naveeda Jamaliho dočkala řady pozitivních ohlasů – kupodivu jsem ale nenašel žádné ohlasy ze strany Rusů – a už jsem zaregistroval zprávy, že se připravuje také filmová adaptace. Pokud máte rádi špionážní příběhy a chcete vědět, jak ty „tajné schůzky pod rouškou noci“ probíhají ve skutečnosti, knihu Jak se chytá ruský špion vám upřímně doporučuji.

Ale nedivte se, když vám zboří iluze o světě tajných služeb…