Tom Rob Smith je zpět – ještě v lepší formě než naposledy!

Jméno Toma Roba Smithe většina českých čtenářů zná. Tento sympatický Brit napsal úspěšnou knihu Dítě číslo 44, jež se dočkala také filmového zpracování. Teď od něj v Česku vyšlo nové dílo: Farma. 

Tom Rob Smith je poměrně pilný autor. Kromě Dítěte číslo 44 napsal dvě volná pokračování Utajovaný projev a Agent 6. Celá trilogie s Lvem Děmidovem se odehrává v Sovětském svazu za studené války. Atmosféru, kdy člověk nemůže věřit nikomu – ani vlastní manželce, se autorovi podařilo zachytit výborně.

Když loni v květnu navštívil Prahu, měl jsem se s ním možnost setkat tváří v tvář a zeptat se ho, z jakých materiálů vycházel při psaní těch děsivých podmínek ve stalinistické éře. „Samozřejmě z knih, třeba ze Souostroví Gulag, ale myslím, že ten boj člověka proti systému je téma, které lze zpracovat i bez nějakých zdrojů, všechny moje knihy jsou fikce, nejde o vědecké práce,“ řekl mi Tom Rob Smith.

Loni na podzim na stanici BBC běžel seriál Londýnský špion, který vznikl na motivy Smithova scénáře. Ten motiv boje jedince proti systému se objevuje i tam. Všechny autorovy knihy jsou skvělé, ovšem Farma, která teď vyšla i v češtině, je mimořádná.

Stojí totiž na tom, jak k ní čtenář bude přistupovat. Ten, kdo si knihu koupí, se vlastně ocitá v kůži hlavního hrdiny Daniela, jenž si musí vybrat, zda se postaví na stranu otce, nebo matky. Zatímco otec mu zoufale telefonuje, že matka ztratila rozum, matka se Daniela pomocí důkazů snaží přesvědčit, že otec lže.

Z literárního hlediska je zajímavé, že Danielova matka část příběhu vypráví v du formě, čili v druhé osobě, což je poměrně neobvyklé. Její popisy pohádkově krásné švédské přírody jsou ve zlověstném kontrastu se starousedlíky, kteří podle jejích slov ji a jejího manžela odmítli přijmout mezi sebe. Jak nepříjemné je být odlišný v prostředí, které odlišnosti nepřeje?

Když jsem knihu otevřel, nevěděl jsem pořádně, do čeho jdu, protože autora znám hlavně jako autora historických románů. Farma je příběh ze současnosti, v němž se ovšem na světlo hrabe minulost, která měla zůstat navždy utopená ve skandinávském jezeře.

Oproti Dítěti číslo 44 je Farma čtivější. Prvních 150 stránek jsem přečetl na jeden zátah, protože se to nedalo přestat číst! Už dlouho se mi nestalo, že by mě některá kniha takto pohltila. Zajímalo mě, co se mezi Danielovými rodiči stalo. Co se na farmě uprostřed ničeho stalo, že rozdělilo lidi, kteří se dosud hluboce milovali?

„Čtyřicet let společného života se přece nemůže jen tak rozpadnout během několika měsíců.“„Může se to stát za daleko kratší dobu.“

Vykreslení atmosféry ponorkové nemoci je důkladné a tak realistické, že se z toho téměř špatně dýchá. Farma je pro mě jeden z nejlepších a nejnapínavějších thrillerů za dlouhou dobu.