Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii

Jak zaručeně zhubnout. Jak uvařit tu nejlepší večeři. Jak se dožít 100 let. Jak si užívat života… Když se nezasvěcený člověk podívá na pulty knihkupectví, musí neodvratně dojít k závěru, že dnešní lidé jsou tlustí, hloupí, po všech stránkách neschopní a jedině snad moudré knihy jim mohou přinést spásu.

Z příruček, které nabízejí zaručené rady „Jak na to“, si dělá legraci Hamid Mohsin ve své knížce Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii.

Je pozoruhodné, kolik knih spadá do kategorie příruček. Proč jen vynakládat tolik čtenářského úsilí na tolik oceňovanou, neuvěřitelně nudnou knihu cizího autora, proč se prokousávat jednou ubíjející stranou oné prózy, která se táhne jak rozteklý asfalt a která je navenek tak sebevědomá, že se z toho jeden až červená.

Po kladných recenzích na stránkách New York Times a časopisu Time ji v češtině vydává nakladatelství Odeon. Já jsem si ji s chutí přečetl a nabízím amatérskou recenzi.

Hlavním hrdinou knížky je NĚKDO. Jeho jméno nikdy nepadne, stejně tak se v knize nedozvíme ani kde se příběh odehrává. O to totiž jde. Mohl by se stát komukoliv a kdekoliv v Asii. Stejně tak dobře v Jemenu jako v Indii.

Ačkoliv se asijskému kontitentu přezdívá „ekonomický tygr“ a při pohledu na hrubé domácí produkty některých tamějších zemí nám zůstává rozum stát, musíme to brát s rezervou. Asie vyprodukovala v poměrně krátké době spoustu milionářů, na druhé straně většina obyvatel venkova a městských periferií pořád ještě žije bez teplé vody i záchoda a elektřinu chytají podle výkyvů počasí.

Také NĚKDO, hlavní protagonista, z nějž autor udělal bezvadný příklad současného obyvatele rozvojové Asie, vyrůstá v chudobě a špíně. Poté, co onemocní žloutenkou a s rodinou se přestěhují do velkého města, si ale řekne, že už má chudoby plné zuby a rozhodne se zbohatnout.

Kniha mapuje jednotlivé body při cestě k vytouženému úspěchu a ukazuje, jak si s nimi NĚKDO dokáže poradit. Jako kdyby využíval pomyslnou příručku v praxi. Někdy vědomky s rozmyslem, jindy úplnou náhodou. Přesně tak, jak to v životě bývá.

Hamid Mohsin píše zvláštním poetickým stylem, který se zajímavě kloubí s pragmatickým chováním hlavního hrdiny. Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na ten neurčitý styl vyprávění: kdesi v Asii je NĚKDO, kdo chce zbohatnout, potká krásnou dívku (opět žádné jméno!), ale byznys dostane přednost. Až příliš pozdě si protagonista uvědomuje, že mít peníze je fajn, nicméně nebýt sám je snad i lepší, a rozhodne se to napravit.

Miluju knížky, které Odeon vydává. Irvinga, Palahniuka i McEwana. Hamid Mohsin se k těmto pánům perfektně hodí. Je současný, vtipný a svižný, ale přitom píše opravdu krásně a nabízí čtenáři „něco víc“, než jen příběh.

A docela by mě zajímalo, jestli by pravidla v knize uvedená, šlo aplikovat z Asie i na Českou republiku…