Už dlouho jsem nečetl tak krásně napsanou knihu jako Mischling od Affinity Konar. Což je zvláštní, protože v knize odehrávající se v koncentračním táboře bych krásu zrovna nehledal.
Možná jste tu knihu už taky zaznamenali. Má krásnou modrou obálku s vlčím mákem. A samozřejmě ten zvláštní název Mischling, který v němčině znamená „smíšená krev“ a během éry nacismu se používal k označení osob, které měly napůl židovský a napůl árijský původ.
Téma druhé světové války považuju už trochu za vyčpělé. Věnovalo se mu už tolik spisovatelů, dramatiků i filmařů z tolika různých úhlů pohledu, že jsem vážně pochyboval, jestli autorka dokáže v Mischlingu přijít s něčím novým. Ale zmýlil jsem se.
Affinity Konar totiž popisuje koncentrační tábor v Osvětimi z pohledu dvou sester – dvojčat. Staša a Perla sem přijíždějí se svou matkou a dědečkem a záhy jsou od nich odděleny, protože doktor Mengele, kterému mají říkat „Strýček“ je „přírodními kuriozitami“ fascinován a založil si v táboře „zoologickou zahradu“, kde může dvojčata, trojčata i čtverčata pozorovat a dělat na nich pokusy.
Líbí se mi, že v Mischlingu nenajdete patos, ke kterému téma druhé světové války a holokaustu vybízí. Díky tomu, že je zde prostředí Osvětimi vykreslováno z pohledu malých děvčat, vše působí spíš jako skautský tábor nebo dětská hra v přírodě. Sestry překonávají různé překážky, seznamují se s dalšími dětmi a prozkoumávají jednotlivé části tábora.
Americká autorka Affinity Konar používá krásný čistý jazyk, který ladí s nevinným dětským viděním světa. A zároveň krutě kontrastuje s kremačními pecemi a všudypřítomnou smrtí v táboře. Pro Stašu a Perlu jsou umírající lidé a mrtvá těla na denním pořádku. Pokud je to zpočátku zaráží, postupně si na to zvyknou.
Jsou knihy, které v člověku po dočtení zanechají ozvěnu, jako když stojíte přímo pod odbíjejícím zvonem. Mischling (česky vydal Odeon) takovou knihou je. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetl. Silné téma pouta dvou sester uprostřed válečného chaosu. Před autorkou smekám.
