Je až podivuhodné, jak se britská popkultura liší od té americké. Jazyk i jakési kulturní zázemí mají obě země podobné, ale zatímco v USA je všechno o velikosti a penězích, Britové si zakládají na originalitě a humoru.
Nechápejte mě špatně, vůbec americkou kulturu neodsuzuju – právě naopak jsem jejím vášnivým konzumentem, protože kulturu, která vznikla v podstatě na „zelené louce“ smíšením snů imigrantů ze všech koutů světa a přitom se stala nejdominantnější kulturou na Zemi, člověk musí obdivovat.
Spíš ji čas od času pro zpestření proložím něčím jiným. Teď jsem například přečetl knihu Poslední deska od Andrew Cartmela. Známý scenárista seriálu Doctor Who ve své detektivce šikovně rozehrává hon za nejvzácnější gramofonovou deskou na světě. Takovou, pro kterou jsou sběratelé ochotni rozbít své úspory a někteří i zabíjet.
Má to ale háček. Není to detektivka ledajaká.
Autor následuje britskou tradici a rozhodl se žánr krimi narušit humornými momenty a situacemi na hranici absurdity. Pod elegantní obálkou se skrývá pestrý příběh, který je zábava číst. Britský humor, to je moje, takže knihu jsem slupl asi za tři dny a doporučuji ji všem, kdo jste naladění na podobnou vlnu. Někde jsem četl přirovnání se starým filmem Jak ukrást Venuši s Audrey Hepburnovou – to podle mě sedí perfektně: Poslední deska je taky mix akce, napětí a humoru.
Sympatické postavy, čtivý a lehce napsaný příběh a k tomu všemu všudypřítomná láska ke gramofonovým deskám, která čiší z každé stránky. Skutečně perfektní čtenářský zážitek!
