Brownovo Inferno: pekelně otravná rutina

Da Vinciho kód a Andělé a démoni jsou knihy, které mám rád. Neberu je vážně, ale čtou se velice dobře. Danu Brownovi nelze upřít, že v nich dokázal historická fakta a zajímavosti smíchat s fikcí v akční romány. Ztracený symbol už byl o hodně slabší a teď mě stejně tak zklamalo i Inferno. Jako by Dan Brown rezignoval na jakoukoliv invenci a nové nápady a spoléhal na obchodní účinky svého jména.

Ano, Inferno se stalo světovým bestsellerem, tentokrát už ovšem pouze těží z autorových předchozích úspěchů. Kdyby vyšlo jako dílo jiného autora, zůstalo by zapomenuto v policích vedle dalších napodobenin Šifry mistra Leonarda. Protože to vlastně už není nic jiného. Brown pouze vykrádá sám sebe.Oproti Šifře Inferno pouze vyměnilo Paříž a Londýn za Florencii a Benátky, supervědátora Roberta Langdona doprovází další z řady zaměnitelných ženských hrdinek (pravnučku Ježíše Krista tentokrát nahradila lékařka s IQ 300) a společně musí porazit šíleného zloducha, který chce zničit svět nějakým extravagantním způsobem.

Prostě klasická "brownovka" se vším všudy, oslabená však tím, že Brown už zřejmě neumí nabídnout nic nového, nic, co by znovu překvapilo a rozvířilo kontroverze tak, jako Šifra. Robert Langdon je pouze o něco víc nepřemožitelný: tentokrát se celou dobu prohání Itálií s prostřelenou hlavou a se ztrátou paměti.Původní kouzlo Brownových románů - tedy kontrast sečtělého akademika s nepříjemně aktuální hrozbou - je pryč. O Langdona už se nebojíte, neboť víte, že ho nejspíš uvidíte v dalším románu.Kniha není špatně napsaná, to rozhodně ne: tempo je pořád slušné, kapitoly plynou jedna za druhou a Dan Brown si hezky nastudoval Božskou komedii a celou italskou renesanci. Chybí však nutkání otáčet stránky dál a dál, protože čtenář už to všechno vlastně četl - pouze v jiném hávu.Jako oddechovka, kterou víckrát neotevřete, kniha plní svůj účel. Ale to je vše. Rutinně odvedená práce.