„Ach, ta dnešní mládež!“

„Ach, ta dnešní mládež!“ kroutí pravidelně důchodci hlavou nad novými výstřelky mladé generace. Ať už to je kvůli odlišným politickým názorům, způsobu života nebo vzhledu, vždycky se něco najde. O hipsterech, bloggerech a dalších příslušnících generace Y teď vypráví hlavní hrdinka jedné nové knížky. A je to vtipné a svěží čtení, které vybízí k zamyšlení mládež i rodiče. 

„Generace Y je všechno, čeho se bojíte. Je horší, než vaše nejhorší noční můry. Tihle teenageři jsou líní, apatičtí, neoriginální, děsí se novinek, bojí se něčím lišit, bojí se skoro všeho. Flámují a pijí alkohol. Pletou si sex s důvěrností. Nedokážou vám vyjmenovat hlavní města víc než pěti zemí. A doopravdy si myslí, že Justin Bieber je druhý mesiáš.“

Takto nelichotivý obraz o mé generaci podává Jeane Smithová, hlavní hrdinka knihy Nemožná holka @adorkable. Podle ní je většina současné mládeže zkažená, hloupá a prahne po slávě. Na Twitteru sbíráme followery, na Facebooku lajky (viděl jsem teď někde nádherný český přepis tleskánky) a našim největším problémem je vybrat vhodný filtr na Instagramu.

Nebojte se, máme i světlé stránky – návrat ke kořenům (ať už ve vyrábění vlastních módních doplňků nebo v poslouchání starých písniček, když je současná hudba tak příšerná) související s osvěžující retro vlnou, která přinesla zpátky výrazné brýle, falešné řasy a účesy ve stylu Brigitte Bardot a Jamese Deana.

Nemožná holka @adorkable od britské spisovatelky Sarry Manningové je sice obyčejný romanťák spíše pro dívčí čtenářky, ale je hezké vidět, že se o naší generaci konečně někde píše. O hipsterech, kteří byli tak alternativní, až se stali mainstreamem, o bloggerech, kteří dennodenně zásobují své čtenáře články o exkurzích do antikvariátů a žebříčky svých oblíbených cereálií, o uživatelích sociálních sítích, kteří mají miliony virtuálních přátel, ale žádné skutečné.

Ztracená generace má Hemingwaye, „nejnaivnější generace“ Poslední kabriolet, beatniky zachytil Jack Kerouac a Allen Ginsberg… @adorkable sice není generační román v pravém slova smyslu – na ten si ještě budeme muset počkat, ale je to dobrý začátek. Pojistka, že generace narozená v 90. letech nezůstane zapomenuta v hlubinách internetu.

A na závěr optimistický citát ze zmiňované knihy, který čtenáři připomíná, že ať si o naší generaci myslíte cokoliv, všechno zlé je k něčemu dobré:

„V dobách ekonomického strádání, v dobách vlád tvrdé ruky, zbytečných válek a masové nezaměstnanosti se vždycky vynořily věci jako pop art a punk, hip hop a graffiti, acid house a skupina Pussy Riot. Objevilo se umění, hudba a knížky, které vás srazily na kolena svou dokonalostí. Protože když jde všechno k čertu, člověku pořád zbývá jeho představivost.“