Navzdory tomu, že se říká, jak byl Hitler ultrapravicový, mně osobně přijde spíš HODNĚ levicový. Po přečtení knihy Temné charisma Adolfa Hitlera, která nedávno vyšla v nakladatelství Universum, bych se nebál říct, že to byl komunista. Nabízím 7 důkazů…
- Hitlerova strana NSDAP česky znamená Národně SOCIALISTICKÁ německá dělnická strana. A když si vezmeme, že socialismus je první fáze komunismu, s tou pravicovostí to nejspíš nebude zas tak ach.
- Hitler se zaměřoval na chudé a nevzdělané. Během Výmarské republiky podporoval stávky dělníků a odborářů.
- Spojil se se stalinským Sovětským svazem. Vrána k vráně sedá… Hitler uzavřel pakt Ribbentrop-Molotov a nebýt toho, že si to pak rozmyslel a zaútočil na SSSR, oba diktátoři by se spolu nejspíš kamarádili i nadále.
- Chtěl ovládat všechny části společnosti. Od armády přes průmysl až po školství a kulturu. Vůdce musel o všem vědět, vše schválit a vše kontrolovat. Nezávislé umění neexistovalo. Pravice přitom chce co nejméně státních regulací a kontroly.
- Chtěl zničit křesťanskou církev. Hitler se sice navenek stavěl do role zachránce konzervativního věřícího Německa, ale ve skutečnosti „slabošskou“ církví pohrdal a měl v plánu s ní později zatočit stejně jako s Židy.
- Nevěřil v individualismus, nýbrž v jednolitou společnost silných a „rasově čistých“ lidí. Stejně jako komunisté považoval jedince za nedůležité a nahraditelné. Každý měl podle Hitlera povinnost padnout za Německo. Společnost pro něj byla prioritou. To rozhodně není pravicové: například Margaret Thatcherová kdysi slavně prohlásila, že „společnost neexistuje, existují pouze jednotlivci.“
- Neprováděl pravicovou hospodářskou politiku. Právě naopak: zavedl státní kontrolu mezinárodního obchodu, kontrolu cen, a to dokonce včetně státní kontroly cen akcií na burze. Hitler znárodňoval a podnikům, které zůstaly v soukromém vlastnictví, ukládal úkoly v rámci čtyřletých hospodářských plánů.
Hitler nebyl nic jiného než obyčejný komunista. Své politické názory však díky výjimečnému charismatu zabalil do téměř náboženského hávu a ze své strany udělal jakousi novou církev. Sám sebe přitom postavil do role spasitele a nakonec i mučedníka.
Na rozdíl od Stalina, který byl pouze stvůra, se ovšem Adolf alespoň uměl chovat ke svým podřízeným. V knize Temné charisma Adolfa Hitlera autor Laurence Rees píše, že zatímco Stalin své odpůrce ve straně popravoval, Hitler „nepohodlným“ dával zlaté padáky. Aby se jich zbavil, poslal je na luxusní dovolenou.
Tím se ho samozřejmě nechci zastávat. Komunista jako komunista, od nich nemůže nikdy přijít nic dobrého. Fascinuje mě jenom jeho osobnost: dnes je Hitler ztělesněním zla, ale miliony Němců si ho na začátku 30. let zvolili ve svobodných volbách. Bylo jeho osobní kouzlo skutečně tak působivé, jak se píše v knize? Skutečně byl Hitlerův pohled tak pronikavý, že měl člověk chuť mu odsouhlasit cokoliv a položit za něj život?
Touha být v krizi veden silnou osobností, bažení po tom, aby naše existence měla nějaký smysl, uctívání pseudohrdinů a „celebrit“, touha po spasení a vykoupení: nic z toho se od Hitlerovy smrti v dubnu 1945 ve světě nezměnilo, píše se v úvodu knihy Temné charisma Adolfa Hitlera.
Možná by si ji měli přečíst lidé, kteří u nás v posledních dnech fanaticky volají, aby demokracii nahradila "vláda pevné ruky".
