„Mami, a kde je táta?“ aneb hledání viníka pokračuje

„Neměl nás rád, Toníku, proto s námi nebydlí.“ ...... ....... ...  .... .... ..  O  deset let později: „Je mi smutno, asi mi něco chybí. Ne, táta mi nechybí. Zvykl jsem si, že se mnou není. Moje obětavá máma, ta mi všechno vynahradila.“  

O patnáct let později: „Ty jsi moje mamuška zlatá, ty si víš se vším rady. Myslíš, že bych si měl tu Julku vzít? Mami, to víš, že ti vždycky se vším pomůžu."

O dvacet let později SMS: „Tondo,  kde jsi? V práci? Na golfu? Malá má horečku, Petřík nechce jít na fotbal sám. Jsem unavená, potřebuji tvou pomoc. Julka."

O dvacetdva let později: „Mami, Julka na mě křičí, nespí se mnou, o všem rozhoduje sama. Jsem tak sám." „Já vím Toníku, ona tě Julka vždycky honila."

O dvacettři let později: „Tondo, umím se o sebe i děti postarat, nechci se ani hádat, ani na tebe už čekat. Odcházím."

O dvacetčtyři let později: „Mami, a proč s námi táta nebydlí?"

Je tu viník? Kdo?  Jak to cítíte?

Ptáte se, co bylo před rokem nula našeho příběhu? O tom příště.