Mnozí politici a investoři se nás snaží přesvědčit, že mít víc, je lepší. A kdo chce být nejlepší, měl by tedy míti nejvíc. Podíváte-li se doma na datum spotřeby svého šamponu, pak zjistíte, že byl vyroben pro vzdálený zítřek
Je to právě nadvýroba, která nás ničí. Neschopnost a často nezájem plánovat s ohledem na skutečnou spotřebu. S marketingovými prohlášeními, že dělají pro nás to nejlepší, prodlužují se lhůty trvanlivosti výrobků, které s těmi originálními dávno nemají co do činění.
Právě ono prodlužování je jasnou ukázkou nezájmu PLÁNOVAT
V souvislosti s touto skutečností, doporučuji si poslechnout pianistu Ludovica Einaudi Ileva, který ve spolupráci s GREENPEACE zahrál na klavír na plovoucí ledové kře v Antartktidě. Zážitek to nejen pro něho musel býti neuvěřitelný.
Jsou lidé, kterým podobné obrazy nic neříkají. Mají totiž málo šťávy. Nejsou dost nahlas. Nejsou na podiu SUPERSTAR, ani na jiných prknech, která kdysi znamenala svět a dnes, často jsou jen lží.
Podívejte se na další obraz, jak slova mohou měnit svět
Pro ty, kteří nehovoří anglicky, případně nerozumí ani německému překladu. Přeložím text na ceduli.
Původní text "Jsem slepý. Pomozte prosím"
Opravený text.: "Je krásný den a já ho nemohu vidět"
Zde je vidět, že nezáleží jen na tom, co chceme říci, ale i jak to říkáme a to je třeba si uvědomit v každý jednotlivý okamžik našich životů, dříve, že slova z úst vypustíme.
Ovšem neměli bychom se zamýšlet jen nad slovy, ale i činy a výrobky, které ve stále větším množství pouštíme do světa. Často totiž již v okamžiku výroby nového produktu, vyrábíme odpad, víme to, a přesto hledíme jinam, protože cíl není vyrobit produkt, který bude spotřebován, či využíván, ale vyrobit víc, s menšími náklady a rychleji.
Dobrým příkladem je stroj, který v jednom procesu zvládne udělat z kmenu stromu palivové dříví. Podívejte se sami.
Velice mi tento stroj připomněl jiný, resp. jiné video, tentokrát pocházející z Číny a ukazující výrobu bambusového párátka.
Co mají společného? Množství výrobků, které vyrobí v jednom procesu a to bez ohledu na skutečnou spotřebu trhu. Po té se dnes v době masové a ještě masovější výroby, nikdo neptá.
Na závěr příspěvku mi to nedá, abych neodkázal na zajímavý článek, resp. rozhovor, na který jsem narazil na stránkách Lidových Novin. Šéfkuchař michelinské restaurace tam potvrzuje, že plývání je standard luxusu a to je přesně to, co se musí změnit.
