Zákony nám nabízí několik možností, kam býti zařazení. Můžeme patřit k zaměstnancům, zaměstnavatelům, nebo nezaměstnaným. Zamyslíte-li se však zjistíte, že slovo práce, neobsahuje ani jeden z těchto výrazů.
Možná i to je jeden z důvodů, proč nám statistiky vykazují nejnižší nezaměstnanost od pádu komunismu, ale již neříkají, kolik lidí ve skutečnosti pracuje a kolik se na jejich práci jen veze.
K napsání tohoto článku jsem přistoupil po té, kdy mi internet připomněl, že jsem 2 dny před registrací své společnosti napsal DOPIS BUDOUCÍM ZAMĚSTNANCŮM a umístil ho do svého blogu. Stalo se tak 30.9.2014 a od té doby uteklo více než jeden a půl roku.
Za tento rok a půl měla firma tři nové zaměstnance a se třemi se rozloučila. Bohužel jen jeden jediný, byl ochotný pracovat a za svou práci dostávat odměnu, ovšem jeho poctivý přístup způsobil i to, že ho jeden z našich klientů dokázal za 6 měsíců tak psychicky "vyždímat", že neměl již sílu na další činnost a musel si zaslouženě odpočinout a přejít do jiného oboru podnikání. Oba však věříme, že možnost spolupráce, se nám opět naskytne.
Druzí dva práci, jak se ukázalo později, nehledali. Hledali zaměstnání a to nejlépe takové, v němž bez nutnosti práce, budou peníze přistávat na účtu a to jak ve dnech, kdy navštěvovali pracoviště (u klienta), či pracovali v Home office, či v době kdy si na měsíc jeli od té "přezaměstanosti" odpočinout do Austrálie.
Oba peníze rádi dostávali, ale ani jeden je nedokázal přinášet firmě, s jejímž působením, pravidly a principy byl seznámen a dle vlastních slov se s nimi i ztotožnil.
Pak je tu mnoho dalších, takových, kteří přijdou na výzvědy a když se dozví, že by měli pracovat, raději se ztratí. Zajímavá je skupina manažerů, kteří prezentují schopnosti řídit, ne však vést a jít příkladem vlastní prací. Naštěstí jsou mezi nimi výjimky a v poslední době, při mne stojí štěstěna a my se potkáváme a začínáme spolupracovat.
Nezapomeňte, že mluvíme o více než roku a půl, o firmě s několikamilionovým obratem, firmě rychle rostoucí, zasahující do několika segmentů. Firmě, jejímž cílem není vydělat miliardu, aby její vlastník mohl připsat další čárku do svého ekonomického Business plánu a pořídit si další vůz, který bude stát v některé z garáží jeho neobývaných domů.
Když jsem si přečetl slova, která jsem uvedl ve svém "dopise" uvědomil jsem si, že mohu být pyšný na to, že nemusím měnit ani jedno z nich, protože všechna, do jednoho platí a budou (bude-li to záležet na mně), platit i do budoucna.
Jsou lidé, kteří k nám vstupují i se svým podnikáním a "ztotožňují se" s naším cílem i cestou, jak k němu dojít. Namísto skutečné práce, však očekávají jen to, že budou moci využívat firmy k tomu, aby se dostali tam, kde ještě nejsou, k lidem, které ještě neznají a mohli tam "dělat vlastní business". Zpětná vazba, je pak nulová a i když jim nové možnosti přinesli milionové zisky, na dělení se s těmi, kdož jim k nim dopomohli, ani nepomyslí a to i přesto, že dohoda zněla odlišně.
Pak jsou tací, kteří si bez ptaní vyhrnou rukávy a jdou pomoci a když dostanou odměnu, stydí se jí vzít, protože oni JENOM POMÁHALI. Jsem rád, že tyto lidi mám kolem sebe a objeví-li se na telefonu jméno Iva, Šárka, Petr, Lenka, Tomáš, vím, že rozhovor mne nabije energií tak jak si to představoval pan Nikola Tesla.
Když se zamyslím nad tím, proč tomu tak je, docházím k jedinému závěru. Slova MY, DĚLIT SE, SPOLEČNĚ, či DOHROMADY, stala se jen marketingovým nástrojem k prosazení slova jiného a to slova JÁ.
Nevím sice, zda-li mi redakce tento příspěvek nezařadí mezi PR, kterým však není, či nezmizí v procesu (chyba systému), ale doufám, že se tak nestane a to i z toho důvodu, že sdílení vlastních zkušeností patří k nástrojům, kterým bychom se měli učit slovo JÁ obrušovat do podoby jiné, než kusu papíru s vysokou nominální, ale nulovou skutečnou hodnotou.
Na závěr ještě slovo k tématu nezaměstnanosti. Nevím, zda-li jste někdy byli na úřadu práce, a zda-li jste tam hledali pomoc. Já ano (oslovovali mne "pane řediteli", snad proto, že jsem vždy přišel v saku a kravatě), ovšem můj pobyt netrval déle než několik týdnů, než jsem si sám, vlastním přičiněním práci našel. Ty z Vás, kdo však čekají ze strany úřadu na záchranu, musím zklamat, nedostane se jí a budete-li se snažit a nejdete si například brigádu, můžete být za svou snahu ještě potrestání ostřejším dohledem, k němuž relativně nedávno patřila například nutnost, hlásit se každý týden na poště a to i v časech, které mohli brigádu, tedy Vaši skutečnou práci, narušovat.
Úřad práce a jeho úředníci se snaží sami mít práci, což znamená vytvoření stavu bez nezaměstnaných, nepatří k cílům, ke kterým by chtěli dojít. Je třeba si to uvědomit už před tím, než poprvé přijdete s otázkou "Dobrý den, neměli byste pro mne práci?"
P.S. skutečnost, že nezmiňuji podnikatele je prostý, i oni jsou totiž v jedné, či druhé pozici a když ne ke svým „lidem“, tak ke svým klientům, nebo dodavatelům.
