Klimatické změny již nemůže úspěšně zesměšňovat nikdo, ani bývalý prezident. V tuzemsku však stále žijeme v domnění, že co bylo, to bude a co nebylo, to si ukradneme. Snad i proto se k vodě chováme jako k imigrantům, necháme ji
protéct
bez užitku.
Voda je pro nás jednorázovou záležitostí. Krátký dotek s kůží - a jsme umytí. Krátký dotek s karoserií vozu a je čistá. Krátký dotek s ulicí - a je po prachu.
Tento článek píši 16. ledna v den, kdy přišel v této zimě druhý sníh. Ten první vydržel jen tři dni a v podobě koncentrovaného tvaru, dokonce sedm. Vím to, protože jsem si před oknem své kanceláře ze sněhu vystavěl pyramidu. Fotografie pod tímto textem ukazuje, jak se pyramida a s ní materiál, z něhož byla postavena, měnil a odhaloval dobře skutečnost, že bílý sníh, je jen kobercem, který nám příroda dává, aby alespoň na chvíli zakryla špínu, kterou tvoříme ve svém permanentním ničení.
Porovnejte první a poslední snímek, vznikly během 7 dní, pak pochopíte, co říkám.
Možná, že se divíte, proč jsem nazval dnešní díl mého seriálu názvem slavné České řeky a zároveň hudebního skvostu pana Bedřicha Smetany. Je to celkem snadné, ona totiž absence sněhu a vodních srážek totiž může způsobit (a již na mnohých místech v loňském létě i způsobila), že se řeka změnila v říčku a pak dokonce v potok a odhalila hladové kameny na svém dnu, jako varování, kterého nikdo nedbá.
A za pár let, by dotaz na řeku, mohl znít jako krutý žert.
Jediné co však v Česku podobná věc vyvolává, jsou články, fotografie a diskuze o tom, že se musí něco udělat.
Bolívie, je jednou z krásných jihoamerických zemí. Není ani největší, ani nejmenší zemí kontinentu a má to štěstí, že hraničí s oceánem, stejně jako nechává své území prolínat páteří pohoří, z něhož některé vrcholky jsou stále bílé.
Bolívie má s naší republikou "společnou" historii a to minimálně ve smyslu svého názvu. Zatímco Čechám, dal jméno bájný praotec Čech, je Bolivie nazvaná po svém prvním prezidentu Simónu Bolívarovi.
Bolívie však patří, i přes svou rozlohu a přírodní bohatství k nejchudším zemím Jižní Ameriky a nemohou ji zachránit ani turisté, kteří nyní znovuobjevují její krásy a to včetně posvátného jezera TITICACA.
Bohužel i toto jezero se může brzy stát minulostí a to stejně jako druhé největší jezero země Poopó. Toto slané vnitrozemské jezero je stále ve většině kartografických materiálů a map zaneseno s rozlohou čítající 2.000 km2. Jen pro Vaši představu bych rád uvedl, že pražská aglomerace má rozlohu 772,3 km2. To znamená, že jezero, o kterém hovoříme, by v sobě bylo schopno skrýt Prahu a okolí téměř sedmkrát.
Přesto zmizelo v průběhu několika let a vzalo s sebou život i živobytí nejen rostlinám, zvířatům a ptactvu, ale i mnoha lidem.
Tam kde jste mohli před pár lety udělat tuto fotografii
Můžete dnes vidět toto
Velmi dobrý popis celé situace a vývoje přinesl magazín Reuters a autor příspěvku pan David Marcado, který sám je obyvatelem Bolívie.
Bolívie byla obývána jednou z nejvyspělejších civilizací své doby a to dávno předtím, než se narodila pra-pra babička praotce Čecha a jako taková je dokonce považována za jedno z možných míst, kde mohla stát bájná Atlantida. Dokonce i nedaleko samotného jezera Poopó se nacházely a nacházejí pozůstatky objektů, které nemohly vzniknout přírodní přirozenou cestou a jejichž rozlehlost a komplexnost předčí mnohá města dneška.
Voda je však pryč a tak je otázkou, zda-li zatímco zánik jedné civilizace způsobila přívalová vlna a s ní přetrvávající "vlhkost", nezpůsobí zánik té druhé slunce a sucho.
V Čechách si žijeme, a plýtváme vodou, jako by se nic nedělo a nás se sucho netýkalo. To vše i přesto, že příroda i v našem ďolíčku ukazuje, že s vodou není něco v pořádku a vloni si vyschnutí pramenů Vltavy všimla i media.
Vysychají prameny, řeky, nádrže nemají dostatek vody a krajina, přesto že je žíznivá, nedokáže vodu zadržet a to nejen díky polím betonu a asfaltu, ale i díky jedovatým plochám polí, kde život likvidují chemické postřiky z továren ministra financí, aby na nich mohla růst jen surovina pro jeho další továrny. A naší zákonodárci přemýšlí namísto řešení skutečně vážných problémů o tom, zda-li by neměli vyrobit z nudlí ještě větší business, než mají soudruzi v bratrské Číně, přeci jen nadloubáno, již mají dost.
A tak zatímco jedni již dokázali svým VODNÍM ŠETŘIČEM prorazit do médií, ti druzí již vodu šetří VODNÍM ŠETŘIČEM, výrobkem mnohem komplexnějším a aktivním, jenž nechá vodu téci, jen když bude skutečně sloužit a neproteče zbytečně.
A i když oba výrobky mohou pomoci, zůstanou jen kapkou v oceánu. Nejvíce se vodou, stejně jako ostatními surovinami, plýtvá v průmyslu a to včetně toho, tak paradoxně nazvaného vodohospodářský. Stejně jako u toho odpadového totiž platí, že čím víc zbytečně proteče, tím více profitabilnější budou ti, kteří každou kapku účtují minimálně dvakrát a to na vstupu i na výstupu.
Politici toto podporují a i nadále slízávají na svá konta drobné z miliard a těší se, že brzy budou ZA VODOU.
P.S. abychom nekřivdili politikům za nečinnost, je nutno zmínit, že to vypadá, že stejně jako u povodňové, budou se vyhlašovat i suché stupně pohotovosti. Bohužel na místo prevence, budeme zase jen plakat nad rozlitým vyschlým mlékem.
P.P.S. na závěr přidávám, jeden z nejlepších zahraničních článků na téma našeho vztahu k vodě. I když nevládnete angličtinou, dojeďte do středu stránky, tam je infografika, která obsah vyjadřuje graficky.
