Udržitelnost dvakrát jinak

Sousloví UDRŽITELNÝ ROZVOJ snad slyšel již každý. Za poslední dekádu se z nich stala mantra opakovaná politiky, korporacemi, miliardáři a vnímána lidmi, jako něco nadpozemského. Nejsou daleko od pravdy, protože v podání zmíněných

je to skutečně jen nadpozemský úkaz, o kterém všichni mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl.

K dnešnímu příspěvku mne přivedla shoda náhod, či snad osud, který ukázal jak rozdílně může svět vypadat ve stejné datum přesně po pěti letech.

Vše začalo skutečností, že v Rokycanském Deníku vyšel 28. dubna 2016 článek s názvem "SNAHA ŽÍT BEZ ODPADU" Protože ještě článek není zařazen v online archivu, pořídil jsem jeho fotokopii, kterou přikládám níže.

Kliknete-li na obrázek, text se ukáže v plném rozlišení a bude čitelný. V každém případě si jistě všimnete shody jména zmíněného v článku se jménem autora tohoto příspěvku, totiž mým. Skutečně se totiž píše o činnosti, které jsem se rozhodl věnovat, a to mne velice těší.

Možná by na tom všem nebylo nic zvláštního, kdyby se mi, opět shodou náhod, či osudem, nedostal do ruky jiný článek. Článek, který opět v Deníku, tentokrát však plzeňském, vyšel 28. dubna 2011, tedy na den přesně před pěti lety. Článek se jmenuje Z JEDNORÁZOVÝCH PALET SE PLZEŇ OHŘEJE a link je skryt pod samotným názvem.

Článek popisuje můj první projekt dotýkající se prevence vzniku odpadu, projekt, který započal již v roce 2010, kdy jsem byl ještě zaměstnancem druhé největší korporace Japonska. Můj zaměstnavatel se samozřejmě nazapoměl mou prací pochlubit a to dokonce při tiskové konferenci, kde kromě jiného byl i zástupce ČTK, tedy zdroj ze kterého Deník čerpal.

Obě aktivity je možné nazývat udržitelnými, ovšem jen jedna svou udržitelnost potvrzuje reálnou, skutečnou a přetrvávající prací, která se odráží i v prostoru zmiňované firemní kanceláře.

Bohužel udržitelnost v rámci nadnárodní korporace skončila zájmem o zviditelnění, ne však skutečným zájmem o změnu. Jak jsem k tomuto faktu došel? Zcela prostě, stačí původní pracoviště navštívit, pak totiž můžete mimo jiné vidět i galerii níže.

Udržitelnost v nadnárodní korporaci

S mým odchodem tak vzala udržitelnost za své, stejně jako možnost vykonávat činnosti efektivněji na menším prostoru. Ten totiž nyní objemově a jistě i nákladově téměř dvojnásobně vyrostl, stejně jako počet odpadových kontejnerů rozmístěných kolem budovy.

Svým dnešním příspěvkem chci ukázat na jednu skutečnost, související s udržitelností.

Být velký, silný a nadnárodní je často na úkor udržitelného rozvoje, protože jediné kritérium, které chtějí investoři udržet je ekonomický růst, ať to stojí, co to stojí.

Býti malým, může naopak znamenat, že udržitelnost není jen pouhým slůvkem ve výroční zprávě, ale každodenním životem a chlebem, protože se s ní můžeme ztotožnit.

Jestliže si však myslíte, že udržitelnost stojí jen peníze, musím Vás vyvést z omylu. Není to tak, nechápete-li ji jen ve vztahu k PR. Snižování negativních ekologických dopadů vlastních operací, totiž může být velmi profitabilní a když nevěříte mým slovům, zeptejte s v GM či firmě APPLE.