Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit

Po opětovném a nedobrovolném poslechu seriálu HARRY POTTER, jsem si uvědomil, že všemi díly se kromě Harryho prolíná ještě jedna osoba. Osoba, jejíž jméno se nesmí vyslovit a budete se divit, není to Andrej Babiš.

I přesto, že o něm nelze hovořit, vyvolává obrovské emoce už jen vyslovení věty "Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit". Jak píši, emoce jsou to záporné, a proto mne zajímá, zda-li lze shodně vyvolat i ty kladné, a není lepší místo než blog, kdy bychom to mohli vyzkoušet a následně se v dotazníčku zeptat, zda-li to zafungovalo.

Na začátku si však dovolím použít cizí slova, která "Toho, jehož jméno se nesmí vyslovit", popisují nejlépe:

"Krátce z anatomického hlediska : při setkání aktivujeme hluboký stabilizační systém páteře, kam řadíme krátké svaly mezi obratli, šikmé břišní svaly, svaly pánevního dna, hlavní dýchací sval bránici. S ním také úzce souvisí svaly dolních a horních končetin. Správná souhra těchto svalů je velmi důležitá pro stabilizaci páteře a centraci ostatních kloubů. Tím předcházíme vertebrogenním potížím, jako jsou bolesti zad, blokády jednotlivých úseků páteře, výhřezy meziobratlových plotének a další."

Vypadá to, jako kdybychom narazili v podobě "toho, jehož jméno se nesmí vyslovit" na zázrak.

Je-li to však tak, pak je otázkou, proč si "ten, jehož jméno nesmíme vyslovit" vysloužil, že jeho jméno nesmíme vyslovit?

odbočka: tento styl psaní je velice obtížný a jsem zvědav, zda-li jej dokáži udržet

Že by šlápl na muří oko někomu, kdo rozhoduje o tom, co smíme říkat?

Čí snad dokonce vstupuje do mozku, který je vyhrazen prázdnému pohledu a motivaci v podobě kusu klobásky, či předvolební koblihy, plněné tou nejčistší chemickou náhražkou radosti?

Nebo je to snad někdo, pro koho se zdraví lidské rovná slunečnímu svitu dopadnuvšímu na jemnou kůži upíří?

Nevím. 

Co však vím, že mne setkání s "tím, jehož jméno se nesmí vyslovit" změnilo od základů a to nejenom po oné fyzické, ale i psychické stránce. A je pravda, že mění i lidi kolem mne.

Zatímco jedni, "Toho, jehož jméno se nesmí vyslovit" proklínají, jiní se s ním chtějí setkat a nejenom to, oni ho chtějí následovat a tak se nyní, v průběhu psaní článku pravděpodobně dostávám k odpovědi na otázku položenou v úvodu. PROČ?

Začalo se totiž ukazovat, že nepotřebuje vyvěšovat bilboardy, hlásat lži a přesvědčovat, že to jsou pravdy, platit poradce a "přesvědčovatele", ovlivňovat politiky, či dávat zdarma chvilku štěstí chuťových buněk na to, aby byl následován. Jediné co totiž stačí, je "ochutnávka" jeho přítomnosti, jeho doteku.

Je třeba se zamyslet a odpovědět na otázku.

Jsem sám zvědav na výsledky a přeji Vám krásné a tajemné pondělí