Strategická zásoby státu, taková malá kpzetka

Nevím jaké je složení čtenářů mého blogu, což mne mrzí, vidím totiž jen celkové číslo. Je mi to líto z toho důvodu, že netuším, zda-li výraz KPZ, budou čtenáři a čtenářky znát, ale budu doufat, že ano, když ne pomůže wikipedia.

Je to skutečně tak, KPZ má svůj záznam na wiki, to mne rozesmálo a to je dobře.

Téma totiž bude, jak to u mne bývá, ne zcela veselé, bude totiž zase o skutečnosti a ta, není, i když se nám to snaží mnozí naznačit, zrovna nejzářivější, dalo by se říci, že je zahalena dýmem a to v české republice doslovně, protože ani po stopadesáté, se nepodařilo přijmout protikuřácký zákon v takové podobě, aby byl skutečně funkční a ne paskvilem bez vymahatelnosti.

Dne 23.září 2014 jsem vydal na svém blogu článek s názvem Kouření povinně do škol - vychovávejme ekonomicky, který se i přes své digitální stáří stále drží mezi desítkou nejčtěnějších a co mne fascinuje je skutečnost, že si ho každý den přečte v průměru 15 nových čtenářů.

Již v tomto článku jsem předpověděl, že se vlastně nic nezmění a zstane při starém a stalo se. 

Stačí se podívat na aktuální titulky novin a zjistíte, že protikuřácký zákon měkne. Což samo o sobě u věcí plné děr je fyzikální zázrak a je pravděpodobné, že se někteří politici budou ucházet o další z Nobelových cen.

Ovšem zatímco, tedy je jasné že státní KPZ bude obsahovat sirky a cigarety, není zcela jasné, zda-li tam bude generacemi oblíbený LUNCHEONMEAT, neboli lanšmíd, tedy měkká hmota, která po umístění na pánev vypustí polovinu svého obsahu v podobě vody a tuku, aby na konci vytvořila cosi jako "řízek" pro oklamání smyslů. 

Co je však jisté, že bude obsahovat paštiky Hamé, sušené mléko Olma a mražené maso pravděpodobně dovážené z Brazílie, či Číny, na kterém dobře vydělává majitel mrazíren Plzeň-Dýšina poté, co úspěšně vydělal  pár desítek milionů na zamražení dokumentů po stoletých povodních, které "uchovával" deset let pro stát, namísto jejich efektivního vysušení formou lyofilizace.

Ono takové masíčko, to je dobrý business. Můžete s ním třeba platit zaměstnancům, aby se nemuseli utrácet penízky, ono se to vždy nějak odepíše. Je to jako s máslem, dovezete ho upravené pod nižší celní sazbou a hop, kouzelnickým trikem jej přeměníte na poklad s několikanásobnou hodnotou. Je to krása.

Na celém projektu je nejvíce fascinující skutečnost, že stát se tři roky snaží naplnit zásobárnu strategických zásob a to celé proto, aby měl teoreticky na 3 dni dost jídla pro své obyvatele. No není to za srdceberoucí. 

Představuji si pana Babiše, Zemana, Brabce, SObotku, jak ze společné konzervy lanšmítu oddělují od vlastních úst porce pro svůj lid, pro jeho dobro.

Bez ohledu na to zda-li dodává „strategické zásoby“ lokální výrobce, či zlodějský dovozce, je třeba se zamyslet nad jejich skutečnou hodnotou, na tu se totiž zapomíná. Je to škoda, protože nejen, ale i díky internetu se můžeme podívat na příklady z praxe, kdy podobné zásoby byly obyvatelům na nic, protože se k nim nedostali, či prostě proto, že už nebyli k ničemu, natož k jídlu.

Mám totiž obavy, že ty tuzemské, by byly dostupné stejně jako zásoby ropy a paliv v Německu, odkud si je stát, nedokáže odvézt, kromě jiného proto, že několik let nevěděl, že by třeba měl zkontrolovat přístupové cesty a jejich funkčnost apod.

Zatím jsou strategické zásoby dobrou obchodní příležitostí, nevydělá se na nich sice více než pár set milionů, ale na rozdíl od běžných potravin v řetězcích, nemusí mít dodavatelé strach, že by si někdo stěžoval na mdlou chuť, přísady chemické, či dokonce absenci masa v mase a tak se v nich dá schovat všelicos, možná i to co zbylo po ruských sankcích v distribučních skladech.

Trochu mne mate, že mezi strategickými zásobami nejsou jmenovány žádné tekutiny ani výrobci nápojů, protože například bez piva, rumu, či becherovky, se zdá, že český občan nepřežije, ani v čase nouze. Ledaže by se za strategické zásoby počítaly ty ve Strakově akademii, na hradě, či v parlamentu.